Klid je síla, řek tatínek přehled

24.08.2024

"K čemu to vlastně mělo všecko sloužit? V čí dobro? Svět půjde dál - a bude lepší? Lidská nátura bude pořád stejná. Nikdo se z dějin nic nenaučí."
...s tímto výrokem paní Zdenky naprosto souhlasím. I přesto všechno,co války zničily,vzaly a napáchaly,se válčí neustále dál a kvůli obdobným nesmyslům. Vždycky se mi vybaví výrok Einsteina jako jeho reakce na jaderné zbraně : "Nevím,čím se bude bojovat ve třetí světové válce,ale ve čtvrté to budou klacky a kameny."

Příběh Zdenky je bolestivý,plný síly,přátelství,odvahy,ale také poznání,že Terezín byl vůči jiným koncentračním táborům skutečně "pionýrák".

Říkám si, jaká silná osobnost musel každý jeden,kdo to přežil,být. Jde nakonec o holý život a pud sebezáchovy je vůbec nejsilnější,ale byli tisíce těch,kteří to neunesli a šli na smrt dobrovolně. Vzdali to,neviděli jiné východisko.

A ano,klid skutečně je síla,jak řek' tatínek,když ho naposledy Zdena viděla mezi dveřmi...

27.04.2024

Přečteno před lety.

Dojemný příběh, další přeživší
Paní vychází z vlaku. Prochází po přestavěné trase. Vidí to, co už dávno není, zmizelo vlivem náletů pod zemí.
"Chodí po neviditelné mapě."
Tím způsobem vzpomíná na svůj život před okupací, transport do Terezína, kde je internovaná jako česká Židovka a následně tam, kde nazpívají ptáci teprve v 17 a co se se dělo po válce.
Po ní se jí lidé ptají, kam s rodinou tehdy odjela. Kde byli? Rozhodla se , že o tom napíše knihu. Věřím, že vrácení se k těm hrůzám nebylo jednoduché . Slova na papíře mají velkou sílu, takže věci, které Zdeňka přežila se čtenářům zdají neuveritelne, ale také neexistující a nereálné. O tom, co se dělo nejen Židům, ale i Romům a mentálně handicapovaným. Proto lidé, kteří se z toho pekla dostali píšou knihy. Aby se už nikdy nic podobného neopakovalo.

Teď už autorka bohužel nežije, ale napsala strhující výpověď svého života.
Děkuji paní Fantlová.