Klid je síla, řek tatínek
Zdenka Fantlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12576/bmid_klid-je-sila-rek-tatinek-cti-12576.jpg
5
295
295
Výpověď ženy, která prošla peklem koncentračního tábora, přežila a svůj osud velice sugestivně sepsala v této knize.
Přidat komentář
Přečteno před lety.
Dojemný příběh, další přeživší
Paní vychází z vlaku. Prochází po přestavěné trase. Vidí to, co už dávno není, zmizelo vlivem náletů pod zemí.
"Chodí po neviditelné mapě."
Tím způsobem vzpomíná na svůj život před okupací, transport do Terezína, kde je internovaná jako česká Židovka a následně tam, kde nazpívají ptáci teprve v 17 a co se se dělo po válce.
Po ní se jí lidé ptají, kam s rodinou tehdy odjela. Kde byli? Rozhodla se , že o tom napíše knihu. Věřím, že vrácení se k těm hrůzám nebylo jednoduché . Slova na papíře mají velkou sílu, takže věci, které Zdeňka přežila se čtenářům zdají neuveritelne, ale také neexistující a nereálné. O tom, co se dělo nejen Židům, ale i Romům a mentálně handicapovaným. Proto lidé, kteří se z toho pekla dostali píšou knihy. Aby se už nikdy nic podobného neopakovalo.
Teď už autorka bohužel nežije, ale napsala strhující výpověď svého života.
Děkuji paní Fantlová.
Toto svědectví je obrovskou dávkou silné vůle, dokázat o té době mluvit, vrátit se k ní. Dojemně a velmi hezky sepsáno. Představa té doby je děsivá, … lidé se ráno probouzejí a neví jestli večer budou usínat do dalšího černého dne. A sami o tom nerozhodují. Takových knih z naší historie nebude nikdy dost, … a + vykřičník pro naši budoucnost!
Tato kniha by měla být povinným čtením naší společnosti. Připomenou si co s sebou přináší nesnášenlivost a nenávist. Autorčina síla a odvaha jsou neuvěřitelné. Ovšem chtělo to i špetku štěstí, kterého se jí dostalo. Knihu musím doporučit k přečtení.
"víkendovka"
Stará paní vystupuje z vlaku. Jde po teď už neexistující cestě, ulici, svýma očima vidí, co bylo, když byla ještě dítě. Takhle vzpomíná na svůj život před válkou, povolání do Terezína, transport do tábora smrti teprve v 17 letech a co bylo po dnech osvobození. Po ní dostala otázky, kam s rodinou tehdy odjeli? Aby nemusela pořád dokola odpovídat tak to sepsala. Psaní o vlastním životě bylo pro ní příliš bolestné , ale vzniklo. Proto lidé, kteří přežili ty hrůzy píšou knihy. Aby se už nikdy nestaly.
Audiokniha :
Nádherně namluvená kniha, kde Zdeňka vypráví svůj příběh plný hrůzy a odhodlání přežít.
Škoda, že tato kniha není moc známá. Neuvěřitelné, co paní Fantlová přežila. Knihu bych doporučila všem komu se líbila Hana...
Toto svedectvo o prežití holokaustu je pre mňa unikátne aj v tom, že pani Zdenka Fantlová ešte žije.
Podľa jej slov tajomstvo prežitia tohto pekla bolo v tom, že mala iba 18 rokov, bola mladá, zdravá, bola slobodná a hlavne bola zamilovaná... Byť zamilovaný a mať nádej bolo niečo, čo dávalo obrovskú silu a vôľu žiť.
K tomu netreba viac slov, iba si prečítať toto miestami zimomriavkové svedectvo o prežití cieleného vyvražďovania Židov počas 2. sv. vojny.
Posloucháno se zatajeným dechem. Smekám a obdivuji všechny co zažili a přežili takové hrůzy a nelidské zacházení.
Moc děkuji paní Zdence Fantlové, která nedávno oslavila úžasné sté narozeniny,že se dokázala o svůj silný životní příběh podělit a zachovat pro další generace a já doporučuji úplně všem !!!
Jen klid ...řekl tatínek, když ho odvádělo gestapo KLID JE SÍLA
Silný příběh, který ve mě zanechal hluboký dojem. Opravdu velmi dobře napsáno. Silná dívka, která měla ve vší té hrůze i notnou dávku štěstí. Autorka své vzpomínky napsala až po více jak padesáti letech po válce, protože jak sama řekla ,, člověk chce na to špatné zapomenout ,, . My bychom ale zapomenout neměli, proto by si měl tuto knihu přečíst každý. Doporučuji.
Jedna z velmi důležitých knih, svědectví má sílu. Upřímně doufám, že podobné knihy nikdy nezapadnou. Doporučuji každému.
(SPOILER) Jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem o holocaustu četla. Dovolím si ji přirovnat k Haně od paní Mornštajnové. Moc hezké čtení nejen o mládí, kde autorka popisuje šťastné dětství a dospívání a dovolí si i kritiku sebe sama (vánoční večírek), ale i dost dobře popsán život v Tererezíně. Poprvé jsem se tady setkala s velice autenticky popsaným životě v Terezíně-jak je člověk schopen se přizpůsobit a tím i přežít. Naproso střízlivě, bez patosu je zde příjezd do Osvětimi, myšlenky, které se autorce honily hlavou. Myslíte si celou dobu, jak moc je silná osobnost, jak dokázala v klidu realisticky uvažovat a tím asi i přežít, na poslední stránce, kdy se vrací do Prahy, aby se spojila se spoluvězněm otce však její ztrápená a citlivé duše řekne STOP, dál ani krok . A tím si pravděpodobně zachová mysl čistou pro další život, pro radostnější zítra. Možná jsem v tuhle chvíli pochopila, proč můj tatínek nikdy nečetl tyto knihy - nechtěl vědět, čím jeho tatínek musel prožít, abychom se jednou narodili a v klidu žili i my ostatní......Pochopila jsem, jak strašně je člověk nepoučitelný. Tenkrát se Evropa bála Hitlera, ale každý stát si hrál na svém písečku , až teprve německá armády vyrazila v plné zbroji a bylo pozdě na deklarace o míru.... papež světil vojenské zbraně ve jménu nové Evropy......Teď se část světa bojí - mešity se staví už pomalu v každém městě ve jménu naší loajality k jiným náboženstvím.....Už v nedaleké minulosti , kdy byla válka s Turkem se lidé této víry báli a věděli proč...A dál se bude člověk za hranicemi své země , za komínem svého domu uklidňovat, že o nic nejde...Ano, klid je síla, ale tady v té knize je barvitě popsáno, v čem ta síla vězí.
Kdo přežil takové hrůzy a zachoval si zdravý rozum musí být neuvěřitelně silný. A pro nás ostatní obrovské memento něco takového už nikdy nedopustit! Musíme dávat velký pozor na ty, kteří nám na politické scéně zhnědli.
Kniha je velmi dobře zpracovaná, i když poměrně krátká. Líbilo se mi, že je zde i popis Zdenčina mládí a zmíněni i její předkové. Doporučuji.
Mám rada knihy z obdobia nacizmu, koncentračných táborov. Človek si uvedomí silu, život, ale aj biedu a premýšla inak, keď vie, čo sa stalo a ako to prebiehalo. Silný príbeh ako vždy.
Silná kniha, pěkná, ale smutná, obdivuji všechny ty, které ty hrůzy zažili a přežili! Takové knihy bych zařadila mezi povinnou četbu do škol. Zdenčin tatínek byl opravdu moudrý a určitě moc hodný člověk.
Příběh nezlomné lidské vůle, která paní Zdence pomohla přežít hrůzy... Kromě věty "klid je síla" mi v hlavě utkvěla ještě jedna: "když nám jde o život - jsme schopni zázraku". Tato kniha by měla být povinnou četbou. Smekám.
Nezbývá než hluboce smeknout před každým, kdo v sobě našel klid a sílu přežít. Tatínek paní Zdenky byl moudrý muž a je dobře, že jeho slova jí dodávaly odvahu a touhu po životě, že nezanevřela na svět a své vzpomínky vložila do této jedinečné knihy.
Děsné, příšerné zážitky velmi silné ženy. Děkuji, že jste měla odvahu svůj příběh sepsat.
Klid je síla, řek tatínek
"K čemu to vlastně mělo všecko sloužit? V čí dobro? Svět půjde dál - a bude lepší? Lidská nátura bude pořád stejná. Nikdo se z dějin nic nenaučí."
...s tímto výrokem paní Zdenky naprosto souhlasím. I přesto všechno,co války zničily,vzaly a napáchaly,se válčí neustále dál a kvůli obdobným nesmyslům. Vždycky se mi vybaví výrok Einsteina jako jeho reakce na jaderné zbraně : "Nevím,čím se bude bojovat ve třetí světové válce,ale ve čtvrté to budou klacky a kameny."
Příběh Zdenky je bolestivý,plný síly,přátelství,odvahy,ale také poznání,že Terezín byl vůči jiným koncentračním táborům skutečně "pionýrák".
Říkám si, jaká silná osobnost musel každý jeden,kdo to přežil,být. Jde nakonec o holý život a pud sebezáchovy je vůbec nejsilnější,ale byli tisíce těch,kteří to neunesli a šli na smrt dobrovolně. Vzdali to,neviděli jiné východisko.
A ano,klid skutečně je síla,jak řek' tatínek,když ho naposledy Zdena viděla mezi dveřmi...