Kniha vzpomínek přehled
Rowan Coleman
Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti? Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec. Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli... Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kniha vzpomínek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (144)
Dokážete si predstaviť, že zistite, že trpíte nevyliečiteľnou chorobou, ktorá s vášho života vymaže vašu rodinu, vaše spomienky a váš zivot?
Clair, mama dvoch deti - dospelej dcéry a 3 ročneho dievčatka zistí, že ma dedičnú chorobu :( Takze už hned v úvode tu máme silnú bombu, ktorá pomaly kúsok po kúsku vybuchuje a vám pomaličky ničí srdce :(
Clair, Caitlin a Esther a i Ruth si prechádzajú ťažkým obdobím, kedy pomaly prichádzajú o dôležitú osobu ich života a nie len oni :(
Krásny smutný príbeh, kedy si naozaj želáte šťastný koniec i keď viete, že žiadny nebude - hoci pár mini šťastných koncov tato kniha ma a som za ne rada.
Musím přiznat, že už dlouho jsem tolikrát a tak často u knihy nebrečela.
Poměrně smutný příběh o kruté realitě nemoci ACH. Není tam žádná výrazná zápletka, děj tak nějak plyne sám, stejně jako život.
Postupně se dozvídáme, jak postupuje choroba u Claire a zároveň, jak se vyvíjí život její dcery, jak nemoc vnímá její matka, jak manžel. Řádky plné bezmoci a zároveň světlých a silných momentů.
Kapitoly se střídají - vždy je část z Knihy vzpomínek, kde členové rodiny mapují společný život a potom zase tvrdá srážka s realitou.
Líbí se mi myšlenky a rady a do života, které se Claire dostává a které ona dává.
Celkově je toto hodně silný příběh, plný emocí, lásky a rodinného souznění.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kniha vzpomínek v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 567x |
ve Čtenářské výzvě | 157x |
v Doporučených | 66x |
v Knihotéce | 180x |
v Chystám se číst | 308x |
v Chci si koupit | 47x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
psychologické příběhy Alzheimerova choroba červená knihovna boj s nemocí romance romány
Autorovy další knížky
2015 | Kniha vzpomínek |
2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
2017 | Léto plné neskutečných věcí |
2015 | Není co ztratit |
2019 | Zrcadlo, zrcadlo |
Hodně zajímavá kniha zabývající se tématem Alzheimerovy choroby, na stránkách se střídají vypravěči, včetně nemocné Claire, a přináší tak neskutečně sugestivní pohled do duše člověka, který ztrácí povědomí o pro ostatní běžných věcech. Claire si nepřipadá nebezpečná sobě ani ostatním, vadí jí, že ji její blízcí nechtějí pouštět z bytu, ale jakmile odejde z domu, zpravidla během chvíle zapomene, kam jde a proč a vlastně ani neví, kde bydlí, aby se mohla vrátit, natož když s sebou na „vycházku“ vezme svoji malou dcerku. Naštěstí autorka přidala i zápletku s Claiřinou starší dcerou a jejími trampotami (byť vlastně opakuje chyby své mámy a dost mě štvalo ono klasické klišé, že snad víc než polovina Američanek otěhotní v šestnácti :-(, jinak by to bylo opravdu smutné a poměrně beznadějné čtení. Závěr si autorka dost přibarvila, ale rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla.