Křižovatka soumraku 2 přehled

Prázdné nic.

Občas se nějaký minoritní posun v ději uskuteční, ale v tom balastu nekonečných popisů zbytečností, podružností a tvaru suknic se úplně ztratí to, co se vlastně děje. Navíc bezpředmětné kraviny Jordan opět rozepisuje na desítky stran a zásadní posuny v ději (hodně silný výraz pro ty maličkosti, které se zde stanou) si musí čtenář kolikrát skoro domýšlet. Často mi z textu nebylo vůbec jasné, co se vlastně děje, co se stalo a nebo kdo konkrétně má zrovna přímou řeč.

Moji pozornost upoutala až jedna pasáž v dějové lince s Perrinem, kdy navštívili podezřelou vesnici, kvůli doplnění zásob pro armádu. Autor nám stále předhazoval, jak je tam něco špatně, jak se tam něco záhadného děje a dokonce se mu na pár stran povedlo vzbudit jisté obskurní, strašidelné pnutí. Bravo. Škoda, že se na to vzápětí vykašlal a celá tahle mini zápletka vyšuměla do ztracena jako vlhkej pšouk jen proto, aby se zase mohl věnovat uhlazování suknic, tahání copů a stostránkovým statím o tom, jak se vedlejší postavy tvářili a co si mysleli o barvě krajek na Randově sukni a podobným nesmyslům.

Matova linka mě místy bavila, jeho budování vztahu s Dcerou devíti měsíců bylo zajímavé, i když i tahle ženská postava se chovala naprosto stejně otravně a arogantně jako úplně všechny ostatní ženské postavy v téhle sérii.

Byl jsem vcelku odhodlaný dát téhle knize jednu hvězdičku, už jen proto, že jsem si zde našel alespoň několik míst, které nebyly naprosto tragické a otřesně nudné, ale po spravedlivém zhodnocením celku si ji nezaslouží. I těch několik málo zajímavých pasáží bylo zničeno matoucí fůrou prázdné vaty a vypravěčskou neschopností.

Zdůrazňuji to často. Jordan na mě ve své podstatě nepůsobí jako patlal a že se mu může něco podařit, dokázal v druhém díle Kola Času, rovněž zbytek série by mohl být zkousnutelně průměrná zábava s osvěžujícími a v té době originálními prvky. Stačilo, aby ho nějaký dobrý spisovatel vedl za ruku. A hlavně aby editor odvedl svoji práci, alespoň 70% odpadního obsahu ze všech knih vyházel a zbytek nechal Jordana znovu přepsat tak, aby z toho byl plynulý, vyvážený, kompaktní příběh, kterému nechybí základy solidního vypravěčství. Takhle místo toho obětoval bezmála dvacet let, jen aby po sobě zanechal nedokončený paskvil.

Je mi ho vážně líto a moc si přeji, aby poslední kniha, kterou napsal před svoji smrtí a do které se nyní pouštím, byla lepší a alespoň trochu smazala ten dojem, který z Kola Času zatím mám.