Komedianti přehled

16.06.2024

Brown, Jones a Smith, podivná skvadra osobností se protne na jednou malém, ale tragickém místě v krušných časech kruté totality. Greene mě vždy dokáže přenést do daného místa, jako bych tam sám někdy byl, velmi plasticky ale také umí vykreslit různé lidské povahy. Jeho mistrovské psychologické pozorování postav se potkává nutně s politickými názory, které různé postavy zaujímají. Hledat v nich přímo Greena by bylo příliš naivní. Brown je sice katolík, který dle svých slov ztratil víru, ale lhostejným nezůstává, jedna věc jsou jeho slova, druhá jeho činy, které lze sotva prohlásit za lhostejné k osudům svých bližních, slovy jednoho haitského kněze ze závěru knihy:

„Církev odsuzuje násilí, ale ještě ostřeji odsuzuje lhostejnost. Násilí může být výrazem lásky, ale lhostejnost nikdy. Násilí znamená nedokonalou křesťanskou lásku, lhostejnost dokonalé sobectví.“ (s. 292)

A tak se zase nechá tato greenovská postava zatáhnout do soukolí děje, který je napínavý a překvapující. Postava majora Jonese je od počátku taková, že ji nelze přehlížet a nepřemýšlet nad tím, kdo to Jones vlastně je. Jak komentuje právě Brown na počátku příběhu, kdy se teprve lodí blíží k pobřeží Haiti, můžeme si vše spočítat dopředu, ale lidské jednání nás vždy může nějak překvapit, protože člověk není pianová klávesa, jak poznamenal Dostojevský slovy jedné své „podzemní“ postavy.

„Psychologie vždycky porazí pouhou matematiku,“ řekl mi jednou a rozhodně mě téměř pokaždé porazil. (řekl Jones, s. 31)

Smith, který doplňuje tuto románovou trojici, je bývalý prezidentský kandidát, vegetarián, který věří, že kyselost působící v lidech na základě jejich masožravectví, způsobuje jejich vášnivé jednání, mimo jiné také násilí. Možná na první pohled pomatený idealista se v průběhu děje také ukazuje jako člověk, který má své vlastní vášně, a dokáže se postavit za druhého, pokud je to třeba.

V románu jsou i další postavy, které by zasloužili pozornost, je to určitě Brownova milenka a manželka velvyslance Marta, nebo doktor Magiot, který působí inteligentním a velmi lidských dojmem, ale také čte Marxe a hlásí se ke komunismu, což v ostře pravicové totalitě není ze strany disentu zase takovým překvapením, že se utíká k něčemu, s čím nemá vlastní reálnou zkušenost, a proto neví, že se jedná o stejně nebezpečnou ideologii. Kde v těchto různých pozicích stojí Brown? Kde Greene? Je to vůbec podstatné pro pochopení románu? Zůstaňme na rovině vyprávění a uzavřeme tento komentář jedním citátem, který nechám k zamyšlení každému čtenáři Greenových románů. Někdo se totiž vyznává na smrtelné posteli, někdo mezi řádky románu slovy postav.

„Zoufalství a pravda jsou těsně spřízněny – zoufalému vyznání se obyčejně dá věřit, a jako není každému dopřáno učinit vyznání na smrtelné posteli, právě tak se jenom málokomu dostane schopnosti zoufalství, a já mezi ně nepatřím.“ (s. 89)

18.12.2023

Osoby a motivácie ich konania pod tlakom všadeprítomnej diktatúry moci sú, žiaľ, vykreslené dosť plocho. Veľa priestoru dostávajú milenecké hádky, ktoré však nerobia postavy plastickejšími, ani neposúvajú dej. Uvítal by som hlbší náhľad do totalitného prostredia a dusna vytváraného tajnou políciou. 70%