Komisařův klobouk přehled

24.12.2020

Východoněmecká detektivní škola, představovaná komisařem Grollem a jeho asistentem Griessbühlem, se potýká hned s několika problémy. Tím nejzásadnějším je podle mého poněkud hloupá zápletka a zcela pochybné vedení děje. Toho diletantismu je tady tolik, že policejní složky velmi záhy považujete za neschopné břídily a zločince za naivní blázny. Schéma kriminálního činu je poměrně průhledné a odhalení pachatele asi těžko někoho překvapí. Steinberg má také podivný zlozvyk, kterému jsem po celou dobu nedokázal přijít na chuť, totiž nechat své protagonisty vyprávět o právě probíhajících událostech zpětně, jakoby v retrospektivě. Kontinuální linie příběhu se tak rozbije a poskakuje vpřed jak zdivočelý zajíc, který se nadýchal fermežové barvy. Styl je humpolácký a textu se díky tomu vůbec nechce splývat přes oči. V závěru se sice dočkáme trochy adrenalinovějších událostí, které zdárně odsýpají, ale ke zlatu je pořád daleko, předaleko.