Koncepce práva jako systému přehled
Pavel Ondřejek
O právu míváme tendenci hovořit jako o systému. Co však přesně znamená, že právo pojímáme jako systém? A v jakém smyslu vlastně mluvíme o systému, když popisujeme současné právo? Zatímco dosavadní diskuse v české a československé právní vědě se orientovaly především na systematiku právních předpisů, případně právních odvětví, jedním z přínosů této knihy je pohled na právo s využitím závěrů systémové teorie, jíž se v právu věnovali zejména němečtí autoři Niklas Luhmann a Günter Teubner. Monografie reflektuje celou řadu významných právněteoretických debat, například o inkorporaci morálky do práva, autonomii práva, podobách právního pluralismu, roli právních principů anebo významu judikatury a právní doktríny v právu. V knize je v úvodu představena historie uvažování o právu jako o systému a dále přístupy vybraných teoretiků dvacátého století (mimo jiné Hanse Kelsena, H. L. A. Harta, Oty Weinbergera). V hlavní části se zaměřuje na prvky a strukturu právního systému a dále na vztah práva k dalším sociálním subsystémům (například politice, ekonomice a náboženství). V závěrečné části jsou aplikovány teoretické závěry na problematiku horizontálních účinků základních práv a pluralistického působení právních systémů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Koncepce práva jako systému. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Koncepce práva jako systému v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2013 | Pojem a teorie lidských práv |
2024 | Právní argumentace |
2016 | Kolos na hliněných nohou? K proměnám státu a jeho rolí |
2013 | Filozofické a právně teoretické aspekty lidských práv |
2020 | Koncepce práva jako systému |
Safra porte, to je asi historicky poprvé, kdy musím zcela upřímně prohlásit, že mně monografie vzešlá z pražské fakulty upřímně a jednoznačně nadchla, a to dokonce v té míře, jakou jsem nezažil už delší dobu. Vážení, když jsem jednoho večera v půl jedenácté do knihy nakouknul, jako abych zjistil, jak je to zhruba napsané, nebyl jsem schopen až do jedné hodiny ráno knihu odložit a hltal jsem řádek po řádku s upřímným požitkem. Ohromující! Neříkám, celou knihu to nevydrželo, ale i tak.
Autor začíná historickým exkursem, nejlepším čtením přitom vedle Grotia a Pufendorfa je skvělé pojednání o Leibnizovi (třebaže by mohlo být delší a detailnější). Jejich přístupy jsou naprosto jasně a neproblematicky vyloženy. Čtení o Leibnizovi je pak, jako vždycky, ohromující už samou postavou velkého filosofa. Následuje detailnější povídání o Kelsenovi, Hartovi, Luhmannovi, Teubnerovi a Weinbergerovi. I tyto části jsou velice jasně a přehledně vypsány, je to skvělé čtení. Osobně pro mne méně zajímavé, jejich přístupy už mi byly známy, ale to je chyba má, ne knihy. Posléze následuje povídání o mezích systému práva, mj. o ekonomické analýze práva a náboženských systémech. (I politice, ale to spíše okrajově.) Obzvláště pozastavení-se nad vlivy náboženských systémů velice oceňuji, to je leckdy silně opomíjeno. Posléze autor přechází k vnitřní struktuře práva. Nepopírám, zde už mi kniha přišla poněkud tuctovější.
Dohromady mám dvě výtky. Jednak je kniha až zbytečně krátká a rozhodně nevěnuje dostatek pozornosti všem tématům – proto se mi kapitoly o vnitřním uspořádání systému práva jevily slabší. Autor prostě vynechává až příliš mnoho relevantních informací. Ty co podává, podává nadále přesně a jasně. Ale mnoho opomenul. Navíc jsou (a to beru jako výtku druhou), některé kapitoly přeci jenom příliš povrchní. Mj. vnější limity systému práva jsou do značné míry banální.
Na podstatě mého nadšení to ale vlastně moc nemění. Kniha si při rozumném rozsahu musí témata pečlivě volit a právě vzhledem k rozsahu, udělala to tato výtečně – předává opravdu masivní množství zajímavých informací. Co víc, přidává je s mimořádně bohatým poznámkovým aparátem, za který je třeba dát autorovi hold. Na dvou stovkách stran se jedná o víc jak jedenáct set poznámek pod čarou, s nějakými cca pěti sty knižními zdroji (odhadem). Přitom je výklad srozumitelný, důkladný a pohybuje se na bázi poměrně běžné srozumitelnosti. Ani vrozený autorův konzervatismus (minimálně oproti mé osobě) nijak erudovaný nádech knihy nenarušil.