Kolos na hliněných nohou? K proměnám státu a jeho rolí přehled
Jan Kysela , Pavel Ondřejek , Jana Ondřejková
Pozorujeme-li současný stát ve vývojové perspektivě, můžeme říci, že slábne, či naopak posiluje? A neplatí v různých ohledech obojí? Autoři z pražské právnické fakulty ke svému tématu přistupují ze širší perspektivy, když je po nastínění pojmu a vývoje státu pozornost věnována několika skupinám proměnných, jež mají zásadní dopad na rozsah a výkon jeho rolí. Patří sem etablování moderního mezinárodního systému a rozvoj mezinárodního práva, členitá globalizace, evropská integrace a její dynamika, lidská práva, ale i poměr státu a společnosti, včetně klíčového a vzácného statku důvěry. Stát jistě není jedinou možnou formou politické organizace lidstva, jeví se však být formou vcelku flexibilní a osvědčenou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kolos na hliněných nohou? K proměnám státu a jeho rolí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kolos na hliněných nohou? K proměnám státu a jeho rolí v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
Jak postupně stárnu (řekl student), stávám se postupně snad i jaksi kritičtějším, než jsem býval. (Možná je na vině také přibývající znalost některých věcí, ale to spíše ne.) Ke knihám, k Janu Kyselovi (to mě bolí obzvláště – jako komentátora ve vztahu k organickému právu jsem jej vždy měl velice rád.)
Knihu jsem si před časem koupil po přečtení teoreticky dosti komplikované Bellingově legitimitě moci v postmoderní době. Čekal jsem, zjevně velice mylně, podobnou knihu dobré teoretické kvality, se kterou mohu nesouhlasit, ale alespoň je opravdu hutná. Kolos takový není.
Jedná se ve skutečnosti spíše o takové víceméně povrchní komentáře. Nechci tím nikoho urazit, pro začínajícího studenta práva to jistě bude zajímavé čtení, mě se ovšem jak pojednání o lidských právech, které je dost povrchní, tak třeba to o EU, které v zásadě hoví poněkud panickému veřejnému diskursu médií, připadala dosti plochá.
Zajímavějším je snad Kyselův článek prvý a spoluautorský článek poslední. Ten první při nejmenším zajímavě popisuje vývoj státnosti a je schopný čtenáři poskytnout jistý pojmový aparát, ten poslední zase reflektuje zajímavé otázky, ve kterých je Kysela doma – třeba politické strany, či přímou demokracii. I zde je však člověk v nejistotě, zda to nejsou sice zajímavé, ale stále prostě spíše glosy. K tomu konzervativní - jeden z recenzentů napsal umírněně – no možná, přeci po mém soudu nepříliš inteligentně, pokud například práva zvířat odbíjí coby právní expanzionismus aniž by se jakkoliv zabýval etickým základem, o který se množství autorů zasloužilo a který není banální. Chcete-li, považuji za konzervativní hloupost odmítání něčeho prostě že to odmítám (aniž bych sám chtěl právě zde tato práva obhajovat, s obecnou tezí o proliferaci práv souhlasím).
Nadto se knize podařilo mě jednou pořádně nadzdvihnout ze křesla. Pardon, ale pohádku o zlém pozitivismu jsme si mohli odvolit... no vlastně nikdy, představu o zlém pozitivismu vyvracel už jeho zakladatel Bentham, jeho spojitost s nacismem pak už Viktor Knapp a každý jeden alespoň trochu kvalitní filosof (dovolím si zde odkázat na svůj komentář ke strůjci této pomluvy, Radbruchovi: https://www.databazeknih.cz/knihy/o-napeti-mezi-ucely-prava-347278). Ta spojitost zkrátka neexistuje a přesto je tu Pavlem Ondřejkem zase vytahována. Ostuda.