Otec Kondelík a ženich Vejvara přehled
Ignát Herrmann
Úsměvný román o osudech vážené pražské rodiny na konci 19. století.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Otec Kondelík a ženich Vejvara. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (42)
Kondelík je typický charakter své doby - nedotknutelná autorita, někdejší pantáta, hlava rodiny. Přesvědčený o své důležitosti tak, že chyby své, má za chyby druhých. Vejvara je poctivý, slušný chlapík, trpělivý, schytal toho hodně. Takové lehčí čtení o drobných patáliích maloměšťáků; rozhodně lepší než soubory kratších povídek.
Nebojme se klasiky. Má to sice možná trochu líné tempo, ale je to velmi milé a jemně humorné čtení.
Související novinky (1)
Láska na konci světa, Svatý démon a dalších 25 eknih zdarma
29.01.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Otec Kondelík a ženich Vejvara v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 215x |
ve Čtenářské výzvě | 33x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 147x |
v Chystám se číst | 38x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
humoristické rományAutorovy další knížky
2008 | Otec Kondelík a ženich Vejvara |
1953 | U snědeného krámu |
1917 | Tchán Kondelík a zeť Vejvara |
1998 | Námluvy |
1980 | Zmizelá Praha |
Tak se dnes odpoledne hrabu v knihách zděděných po mamince, zvlášť její obsáhlou a velmi oblíbenou sbírkou knih Karolíny Světlé, a mezi nimi na mne najednou vykoukly dva odrbané sešitky...Ano: Otec Kondelík a ženich Vejvara!
Samotnou mě překvapilo, jaké knížky jsem četla v době dospívání, protože Kondelíkovi a Vejvarovi mě už tehdy docela bavili. Byl to takový exkurs do života tehdejší měšťanské společnosti. A ten jazyk!
Otec Vejvara je popisován následovně:
"...Stalť se pražským příslušníkem, později měšťanem, a to jest jeho
chloubou. „Nahoře“ – na Vinohradech – usadí se, až toho bude míti dost,
až půjde na odpočinek, až někomu popustí závod. Už není vytáhlý. Jeho postava se všemi směry pěkně zaokrouhlila, „pas“ vůbec zmizel.– Je výšky nadprostřední, kulatého, zdravě zbarveného obličeje. Jeho vlasy, posud „kompletní“ – jak hrdě říkává – kdysi kaštanové, jsou roztomile tatínkovsky prokvetalé ...
A dcera Pepička:
"...Co chcete slyšeti o poupěti osmnáctiletém? A Pepičce je už skoro osmnáct! Četli jste tolik popisů roztomilých osmnáctiletých dívek – taková, ano, taková je Pepička! Oči a vlasy má po matce, i mnoho dobrých vlastností. Nikdy neměla tajnou lásku, aspoň se na to nepamatuje. Nu, když chodila do tanečních hodin, ozývaly se v ní také podivné struny, ale žádná se nerozezvučela plným zvukem. Všechno v ní dřímalo. A pak se jí zdálo, že všichni ti žáci otce Kasky jsou tak příliš mladí. A byli, byli..."
A což teprve filmová verze s Pištěkem a Nedošínskou...