Konec žebřiňáků přehled
Břetislav Rychlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144515/konec-zebrinaku-144515.gif
3
3
3
Úvahy a články osobitého moravského rodáka, herce, dokumentaristy, publicisty a muže mnoha profesí s vtipem a nadhledem vypovídají o otázkách lidské tolerance
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Konec žebřiňáků. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Konec žebřiňáků v seznamech
v Přečtených | 3x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Mé knihovně | 2x |
Autorovy další knížky
2000 | Javorník 650 |
2001 | Konec žebřiňáků |
2019 | Sestup ke kořenům |
2024 | Herci "národa" aneb Cesta herců HaDivadla, které nikdo nezná, z Prostějova do Brna na konec světa a zase zpátky |
Nevím, jestli je Břeťa Rychlík slavný, jak mu to prorokoval Ludvík Vaculík - ale rozhodně je proslulý díky množství práce, které má za sebou, ať už jde o herectví (jeho monodrama Jeden den nebo interpretace poutníka Melmotha či Shoře v Lidské tragikomedii patří k nezapomenutelným, a to je řeč pouze o jednom období v HaDivadle), režii (Gazdina roba, Rok na vsi, Kalibův zločin - velmi konzistentní - a to je řeč pouze o jedné linii režijní tvorby), dokumentaristiku (těch zpráv o pinožení člověka ve vlastním životě, v krajině i polis - čili obci - natočil na padesát) nebo publicistiku. Ty nejlepší kousky (nejen) z posledně jmenovaného se sešly v knize Konec žebřiňáků; ve dvou oddílech, Naši protinožci a U mne doma v Evropě, lze najít cca 30 textů, ze kterých dýchá konkrétní Břeťova krajina a jakoby přes její obzor pronikají bolesti i hovadnost okolního světa. Některé obrazy si budu pamatovat dlouho - život jak placatý kameň, paní Kolbábu odstřihující duracelky či ještěrku pokrytou plošticemi, staříčky zpívající Havlovi, babičku v kroji jdoucí okopávat, výšivky přilepené k rukávcům suchým zipem či sklízení modrého ovoce jak svátosti a další... A těch písní, toho smutku, toho soucitu... Doporučuji číst pod modrou oblohou a každou kapitolu řádně zalévat. Třeba vínem. Nebo slivovicou. Nebo vodou.