Kořeny ženské spirituality přehled
Terezie Dubinová
Kniha historickým a mytologickým pohledem zachycuje období před nástupem židokřesťanského patriarchálního paradigmatu společnosti a odkrývá málo známé skutečnosti o době, kdy byla uctívána ženská polarita v podobě Bohyně. Soustředí se na oblast Středomoří a Středního východu, kolébku evropské kultury. Období starověku představuje jako duchovně inspirativní období, o kterém toho v obecném povědomí není příliš známo, ale jehož mnohé znalosti a dovednosti se s velikou silou vracejí do našeho vědomí. Kniha zároveň vysvětluje, jak došlo ke znesvěcení ženské božské energie, k ponížení žen a k šíření mocenských dezinformací o duchovní podstatě naší reality. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny tematicky, týkají se např. symboliky Luny, menstruační krve, vnímání těla, vnímání Země a pozemské hmotné reality, sexuality, porodu, Bohyní jako představitelek mocných energií změny a přechodu apod. Autorka je vzděláním kulturoložka a hebraistka, pracuje také jako lektorka ženských seminářů a astroterapeutka. Informace proto pocházejí jak z akademických pramenů a ze znalosti původních textů Bible a starověkých mýtů, tak ze zdrojů terapeutických (moudrost těla, vize a vhledy, intuice, regrese). Text knihy je doplněn odkazy na další zdroje informací, pokud by se čtenář chtěl dále tématem zabývat.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kořeny ženské spirituality. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Kniha by se měla jmenovat spíše "Kořeny ženské spirituality tak, jak by se nám zamlouvaly" nebo "Kořeny ženské spirituality jak si je představujeme/jak jsme si je vysnily, aby odpovídaly našemu ideálu a zvedaly nám sebevědomí". Musím říct, že když jsem do ní před pár lety nahlížela poprvé, musela jsem si ji dávkovat, protože mě velmi odpuzovalo množství zkreslení a dezinterpretací, které autorka přebírá ze svých velmi jednostranně zaměřených zdrojů.
Ačkoli Dubinová přiznává, že nejde o žádný odborný text, přesto často manipuluje s fakty a tvrdí, že někdejší převaha ženského živlu je vědecky doložená věc. Není. Naopak, daleko víc důkazů či alespoň náznaků hovoří proti ní. Přesto se určité feministické kruhy nehodlají své iluze vzdát (jak z podobných knih vidíme) a odmítají práce, které jsou k někdejšímu výlučnému postavení ženy ve společnosti kritičtější, jako je například (autorkou nelibě vnímaná) kniha Cynthie Ellerové "The Myth of Matriarchal Prehistory: Why an Invented Past Won´t Give Women a Future".
Žasnu nad tím, jak autorka (hebraistka!) může uvádět tak hrubé chyby, jako například, že v době Ježíšova ukřižování byl císařem Augustus. O vylíčení počátků křesťanství nemluvě, to se v jejím podání scvrklo na obvyklá klišé o zlé církvi, která potřela všechny výdobytky prvotního křesťanství. O široké škále herezí a skutečném vývoji počátků církve není v knize ani zmínka. Tvrdí, že Marii Magdalenu uctívali "kataři a albigenští", jenže kataři je alternativní označení pro albigenské, Dubinová se tedy neorientuje ani v základních pojmech. A to už vůbec nemluvím o tom, že přisuzovat katarům víru v blízký, až manželský vztah Magdaleny a Ježíše, je rovněž nepodložená domněnka, která pochází z pera vyšetřovatelů. O tom, co si o vztahu Magdalena a Ježíše mysleli sami kataři, žádné zprávy nemáme (např. kniha "Pokřtěni ohněm" od Davida Zírala).
Všimněte si, jak často dnes ženy autorčina typu používají raději výraz "joni" než pochva a podobně. Před čím utíkají, proč se před těmito slovy schovávají? Raději nějaký cizí, vzdálený název než otevřít ústa a čelit svému strachu z českého slova?
Občas je text opravdu absurdní. Dubinová třeba popisuje "nepatriarchální" verzi mýtu o Gaie, aby čtenářkám přiblížila onu starou ženskou historii - a vzápětí v poznámkách přizná, že tato verze mýtu je novodobá smyšlenka! Dokazovat cokoli něčím smyšleným to chce opravdu hodně velkou absenci soudnosti. "Proč si myslíte, že je tahle osobnost/událost důležitá?" - "Protože jsem si to tak vymyslela a teď věřím, že to tak opravdu bylo." Budeme podobný přístup uplatňovat třeba i na současné osobnosti a události?
Plastičtější představu o labyrintech si udělejte spíše z knih Umberta Eca nebo Craiga Wrighta (třeba přechod bludišť do středověké architektury vypadal dost odlišně od toho, jak si to představuje Dubinová).
V jedné části textu autorka doporučuje jiným začít studovat a probrat se z myšlenkové zakrslosti. Já bych totéž doporučila jak jí samotné, tak lidem, co jejímu textu věří.
Když Gilgameš neposlechne Inannu a místo postele vyřeže paličky a bubínek, je to solárně orientovaný ignorant, který nectí bohyni, škodlivě oddělený od ženského živlu (ale podívejte se schálně do českého překladu Eposu o Gilgamešovi od Matouše - není tam, že by buben a paličky vyřezával Gilgameš, ale ona - Inanna, to docela zásadně mění situaci! Překlady jsou však ošidné, není jasné ani to, zda v básni zmíněný strom je vrba, dub či něco jiného, stejně tak vyřezané předměty nemusí být buben a paličky, ale třeba palice a koule, schválně se podívejte do vícera překladů, nejen českých, Gilgameš navíc není v básni obyčejným smrtelníkem, člověkem Inanně podřízeným ale je nazýván jejím bratrem, dále pak bohyně není o svůj trůn a lože ošizena, Gilgameš jí dřevo dá, dokonce z kmene, zatímco své předměty si vyřeže z kořene, tedy vlastně ze zbytků, někdy je to podáno dokonce tak, jako by oba předměty dala přímo Inanna Gilgamešovi za odměnu - a tohle všechno nám Dubinová a její pseudofeministické zdroje zamlčují. Jen tak mimochodem, ona divoženka Lilit v kořenech posvátného sromu vůbec není Lilit, v originále je na tabulce výraz "ki-sikil-lil-la-ke", což může být jakýsi duch (i vodní), sova a podobně, s Lilit tohoto tvora spojil Samuel Kramer, jak známo velký lilitofil, který viděl Lilit i na onom známém Burneyově reliéfu, ač má jít spíš o bohyni Inannu samotnou). Když neposlechnou Boha Adam s Evou a ochutnají zakázané ovoce, je to považováno za jejich "první odvážný a samostatný čin". Proč? K čemu ten dvojí metr, jiný na Gilgameše a jiný na Adama a Evu? V podobném duchu je koncipována celá kniha. Neobjektivní agitka, která má posílit ženské sebevědomí. Ale k čemu? To už opravdu nemáme zapotřebí. Je to, jako když si v 19. století nacionalistické kruhy potřebovaly dokazovat slavný původ svého národa a vymýšleli si slavnou historii prostřednictvím falz (Ossian, Rukopisy,...). Pokud chcete hlouběji nahlédnout do problematiky mužů a žen v pravěku, sáhněte raději po knize Kamily Remišové-Věšínové (mimochodem, také velké feministky) "Gender a pravěká společnost".
V závěru autorka říká, že končí doba Bible, jíž je třeba poděkovat, přijmout ji jako svou minulost a propustit. Nevím, zda se smráká nad Biblí, ale mám spíš dojem, že bychom takto měli naložit s Velkou bohyní. Nač zakládat svou hrdost a sebevědomí na uměle a účelově vytvořeném konceptu?
Úžasná, nadherná kniha, kterou doporučuji každé ženě. Skvělé jsou i všechny odkazy na další knihy, články, publikace, autory/ky a filmy. Najdete mě na ig jako citronekodvedle.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kořeny ženské spirituality v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 38x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 61x |
v Chci si koupit | 19x |
Autorovy další knížky
2013 | Kořeny ženské spirituality |
2008 | Ženy v Bibli, ženy dnes |
2020 | Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci |
2016 | Kniha, která může být: Svoboda jít s Bohem. Rozhovory s Josefem Kordíkem. |
2010 | Židé na Turnovsku |
Mám pocit jako kdybych právě otevřela dveře do jiného světa, který se ale nachází uvnitř mě. O tom, že existuje mužská a ženská energie jsem věděla už dlouho, nicméně po přečtení knihy se dostavilo obrovské uvědomění. Knihu jsem četla se záměrem dozvědět se něco o samotné ženské energii a to se mi podařilo. Zda kniha obsahuje historické nepřesnosti nedokážu posoudit, možná ano, i tak mě ale duchovně obohatila.