Koriolanus přehled

Koriolanus
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165385/bmid_koriolanus-65786748097d2.png 4 66 66

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Koriolanus. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (10)

mirektrubak
09.01.2025 4.5 z 5

Shakespearovy hry jsou vždy zároveň historické, ahistorické i nadčasové. Coriolanus není jiný. Vychází z reálné postavy dějin Říma (podle Plútarcha), není historicky věrný (legračně to ilustrují brýle, kterými se krátkozrací občané dívají na vracejícího se hrdinu, což je ještě větší historická absurdita, než apoštol Pavel sražený z koně :-), ale zároveň je jaksi vypovídající a odpovídající i pro čas od antického Říma staletí vzdálený – a to jak pro dobu alžbětinskou (zde už asi spíš jakubovskou, jestli se to dá tak nazývat?), tak pro dobu, ve které žijeme my.
Opravdu, řekl bych, že nějaké představitele té základní teze – tedy že existují lidé, jejichž charakterové nastavení je pro společnost potřebné v době konfliktu, ale kteří jsou v době míru na obtíž, protože neobdařeni darem taktického mlčení, přetvářky, populismu a uměním politických kompromisů – bychom snadno našli.

Coriolanus je zvláštní postava. Jeho hrdinství nikdo nemůže zpochybňovat. Jenže každá válka jednou skončí. V míru se moc pohybovat neumí, tady válečná řešení nepomáhají. Tak co s ním, když je zároveň tak výraznou postavou města (a tedy i trvalým ohrožením pro stabilitu politické moci), že ho není možné ignorovat, ani nějak marginalizovat? K nějaké formě konfliktu to tak spěje docela nevyhnutelně.

Ještě nějakou dobu po doposlouchání hry jsem přemýšlel, jestli je mi tenhle hrdina sympatický nebo ne. A pořád nevím: je ten jeho postoj totální čestnost nebo totální pýcha? Nejasné je to zřejmě i proto, že na rozdíl od jiných Shakespearových válečných postav je divákům skryt Coriolanův vnitřní svět (v tom je to opravdu jiné oproti Macbethovi, Brutovi nebo tom šílenci Titovi – jejich pochyby a hnutí mysli máme z první ruky). I to je asi důvod, proč jsem měl ze hry tentokrát menší potěšení, než obvykle u Shakespearových tragédií mívám: chyběla mi zde fatální osudovost Andronika, láska až za hrob Antonia nebo srdcervoucí osobní zlomení Timona Aténského.

Set123
26.09.2024

"Byli tací, kteří dokázali vzdorovat nejmocnějším zrádcům a odmítali se před nimi sklonit. Ale jen velmi málo mužů se dokázalo postavit davu. Postavit se sami pomýleným masám, postavit se jejich nesmiřitelné posedlosti tváří v tvář a beze zbraně a se založenýma rukama říkat 'Ne.' když masy vyžadovaly 'Ano!'. Takovým mužem byl Zola."

Píše Arendtová o Zolovi v Původu totalitarismu. Je-li někdo literárním Zolou (i s jistou dávkou vrozené drzosti a arogance), je to Coriolanus. Pravda, dávka drzosti a arogance u něj není "jistá", ale přehnaná a odpudivá, nadto rozhodně není neozbrojen. Ale stejně. Coriolanus je skvělou osobní tragédií se silnými politickými kontexty, které jsou zcela typické pro Shakespearovy římské hry. Ty jsou ostatně také spíše politické, než co jiného. Bohužel má tato skvělá tragédie ten problém, že stojí vedle ostatních tragédií téhož autora, které ji prostě zastíní monumentálností svého zjevu.

Coriolanus je hrou poměrně složitou. Je jakousi verzí Timona, postrádá ovšem prvotní fázi filantropickou. Je vlastně spojením Timona a Alkibiada. Je to velkolepý válečník milující sebe sama, nemilující pro jeho strukturu Řím. Je vyhoštěn a zaslouží se o ohrožení své vlasti, mimo vlast i umírá. Kostra je Timonovi podobná, Coriolanus je však svým způsobem zcela originální, a po mém soudu naprosto nechutný, charakter.

Otázka je, je-li hra více o Římu, nebo o Coriolanovi. Možná je to dokonce hra Říma, ne hra Římská. Coriolanus vznáší se v ní jako ztělesnění diktátorů, jimž je moc nad městem svěřena, aby jí následně byli zbaveni, jelikož se nehodí než pro válku. Opravdu, hra jako by opravdu reprezentovala Řím, i s jeho poměrně složitou strukturou a nejistým historickým odkazem.

Přeci, z římských her je mi nejméně milá, Caesara mám nejraději, Antonius a Kleopatra mají neodmyslitelné kouzlo, které je těžké přemoci. Přibereme-li i Tita Andronica coby krvavou grotesku, je mi milejší jistou krásou, kterou se mi zaspal do srdce. Z tragédií zbylých mám nejraději Timona (a toho mám vůbec nejraději z autorova díla), miluji i Leara. Před Coriolanem preferuji i Macbetha. Raději bych si tuto hru přečetl jen před Romeem s Julií, Hamletem a Othellem. Nu a tak přes její zajímavé struktury, řadí se mi Coriolanus spíše do pomyslného podprůměru. Ale není to jeho vina. Je to vina cizí velikosti.


Macvosik
18.03.2022 4 z 5

Coriolanus bol na rozdiel od väčšiny ostatných Shakespearových antických "tragédií" (s výnimkou Júlia Caesara) najmenej eklektický, resp. najbližší žánrovému zaradeniu. Kým Timon bol skôr moralitou plnou horkastého cynizmu, Troilos a Kressida fraškou a Antonius a Kleopatra tragikomédiou, Coriolanus zobrazuje vzostup a pád svojho hrdinu, ktorému presne v duchu tragického žánru nezostalo žiadne prijateľné riešenie situácie. Ocitol sa uväznený medzi láskou k rodine a čiastočne i láskou k svojmu mestu a súčasne medzi záväzkami, ktoré dal spojencom, vlastným charakterom a pocitom nespravodlivosti, ktoré v ňom zanechali Rimania. Samozrejme, v tomto prípade ide o trochu odlišný, skôr spoločensko-politický, než metafyzický (osud a bohovia) typ tragédie. Ale neriešiteľnosť (resp. ťažká riešiteľnosť) a nevyhnutnosť (zostáva len zrada mesta a rodiny alebo zrada spojencov a seba) tu stále vytvárajú tragickú situačnú kostru.

Vzhľadom na toto je zrejmé, že kľúčovým prvkom celej tragédie je Coriolanov charakter. Drsný, húževnatý, odvážny, schopný, mocný, ale aj krutý, ne-diplomatický, arogantný, tvrdohlavý. Presne ten typ osobnosti, v ktorej sa mieša všetko to dobré a zároveň všetko zlé, čo sa nám spája so schopným aristokratom vojenského typu (muž činu). Je zaujímavé túto hru porovnať s predchádzajúcim Timonom Aténskym, ktorý rieši vlastne tú istú tému - nevďak mesta voči výnimočnej osobnosti, následné spravodlivé rozhorčenie a Alkibiadovu vojenskú vzburu voči tomuto správaniu. Coriolanova sila (na rozdiel od Timona) vychádza primárne z neho samého. Je si vedomý svojich schopností a kvalít. Má jasne ukotvený svetonázor, ktorý je postavený na odvahe a cti a v tomto môže kašľať na názory a milodary ostatných. Slabosťou, ale aj vysokou politikou vyslovene pohŕda a do istej miery si to môže dovoliť. Práve jeho výnimočný a vypätý, ale aj extrémistický charakter tu pripomína tých klasických antických Aiasov, pre ktorých je strata cti ďaleko horším trestom než smrť. Coriolanus tak vystupuje nad bežných smrteľníkov a dáva im to najavo, čím vlastne beží v ústrety veľkým činom, ale aj veľkej tragédii a veľkej smrti. Je to zvláštny, magnetický charakter, ktorý má rozdvojenosť vpísanú priam do duše - musíte ho obdivovať i nenávidieť.

A táto hra je vlastne o nárokoch takéhoto výnimočného človeka vo vzťahu k polis a o súboji dvoch predstáv o svete. A aj napriek Coriolanovmu odporu voči demokracii, aj napriek všetkému človek cíti, že Coriolanus má v niečom pravdu. Má pravdu jednoty svojho charakteru a svojich schopností a síl, ktoré hovoria samé za seba a usvedčujú okolie z malosti a podriadenosti, čo je v rovnostárskom zriadení neodpustiteľné. Je hrozbou pretože je iný, väčší. Akoby sa tu zhmotnila Nietzscheho teória o nadčloveku, ktorý ďaleko prekonáva "posledných ľudí" a ich pasívny nihilizmus, zároveň mu však Shakespeare (tragickým koncom) aj oponuje. Ukazuje, že aj nadčlovek je človek, neodstrihnuteľný od svojho pôvodu, ktorý ho napokon zráža opäť na zem. V podstate zrádza.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Koriolanus v seznamech

v Přečtených95x
ve Čtenářské výzvě5x
v Doporučených4x
v Mé knihovně25x
v Chystám se číst15x
v Chci si koupit3x
v dalších seznamech3x

Autorovy další knížky

William Shakespeare
anglická, 1564 - 1616
2015  80%Romeo a Julie
2010  83%Hamlet
2011  80%Zkrocení zlé ženy
1994  81%Sen noci svatojánské
1964  83%Othello