Královská pomsta přehled
Uladzimir Karatkěvič
Novela známého běloruského spisovatele Uladzimira Karatkěviče vypráví dobrodružně romantický příběh s detektivní zápletkou, odehrávající se v 80. letech 19. století, v době úpadku běloruské šlechty. Děj se pohybuje na rozhraní romantického fantastična a realisticky vylíčené skutečnosti a tak má kniha blíže k hororu založenému na staré pověsti než k historickému románu. Mladý vědec-folklorista Bělarecký, kterého osud zavede na zchátralé, "prokleté" panství, se rozhodne vypátrat tajemné záhady starého šlechtického sídla a vnést do života jeho majitelky zdravou realitu, zbavit ji strašidelných hrůz a přijde tak na stopu krutého zločinu. Kniha kromě napínavé četby a vzrušení z vraždících přízraků a tajných chodeb přináší i zajímavé čtení "exotického" prostředí starého feudálního Běloruska s jeho neklidnou sociální atmosférou.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Novely
Vydáno: 1972 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Dzikaje paljavanně karalja Stacha, 1964
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Královská pomsta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Divoký hon krále Stacha pro mne byl doslova zjevením. Knihu mi doporučil kamarád, který na ní po právu pěl samé ódy. Již při čtení první kapitoly, v níž mladý vědec projíždí měnící se běloruskou krajinou, mne strhlo a další vývoj událostí udržoval napětí až do samého konce. Detektivní příběh, v němž ožívá dávná evropská pověst o divokém lovci, přízraky, strašidelné postavy a zvuky nesoucí se nočními chodbami aristokratického sídla, to vše působí nikoliv pouťovou laciností, nýbrž velmi přesvědčivě. A stejně tak i závěrečné vysvětlení všech těchto nadpřirozených úkazů včetně rodové kletby v podobě divokých honců. Děj je velmi dobře a napínavě vystavěn, odsýpá, dialogy působí věrohodně. Překvapilo mne, že takto dobrá kniha vyšla již roku 1972, žel poněkud zapadla. Její nové vydání by stálo určitě za to. Beru-li knihu jako celek i s její grafickou podobou, pak jednu hvězdičku ubírám za silně nepovedené grafické ztvárnění obálky, které na první pohled člověka silně odrazuje.
Koukám, že jako víc lidí jsem se ke knížce vrátil, taky jsem ji poprvé četl na střední. Mám ze sebe radost, že se mi dojem nezměnil, kniha je promyšlená, pěkně pracuje s legendistickými a folklorními motivy, však k tomu autor měl blízko. Trochu otravné jsou pasáže, ze kterých je vidět, že autor žil v době, která si vyžadovala nějaké ideologické narážky, ale snad kromě plesu, kde je to vidět nejmarkatněji, to udržel na uzdě. Ona ostatně určitá nálada a revolta proti starým pořádkům v té době už byla módní. Navíc hlavní hrdina žije ještě v roce 1960, jestli jsem text pochopil dobře, takže určité jeho ideologické myšlení se dá i očekávat.
Možná že je zarážející až přehnaně emotivní běloruský patriotismus, ale ono to má své opodstatnění související zase s dobou.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Královská pomsta v seznamech
v Přečtených | 56x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 38x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
19. století aristokracie, šlechta horory běloruská literatura zločiny Bělorusko
Autorovy další knížky
1990 | Královská pomsta aneb Divoký hon krále Stacha |
1984 | Černý hrad Olšanský |
1979 | Evangelium podle Jidáše aneb Druhý příchod Páně |
1975 | Leonidy se nevrátí |
1978 | Chosenia, moja láska |
(SPOILER) Tuto knihu jsem si pořídil v bazaru, aniž bych měl jasnou představu, co od ní očekávat a byl jsem veskrze příjemně překvapen. Dění v knize se odehrává na několika rovinách. Pozadím příběhu je vícevrstvá rovina sociální - nepřátelství místní šlechty a jejích poddaných, zaostalost tohoto bažinatého kusu země a nakonec útlak a zanedbávání Bělorusi ze strany carského režimu. Druhou rovinnou je samotný příběh o záhadě Divokého honu a dalších strašidel Blatných Smrčin, a jejím rozluštění. Děj, ve kterém se několik dílčích záhad splétá do jedné zdánlivě nerozluštitelné v mnohém evokuje Psa baskervillského. Zde je ovšem celá záhadnost mnohem hlubší i tím, že protagonista přízraky několikrát potká, jejich záhadnost se tím ovšem nesníží, ba naopak. Další rovinou, odehrávající se na popředí předchozích, je rovina emocí. Autor skvěle pracuje s emocemi nejen protagonisty. Věříme mu chvíle odvahy i paniky a můžeme se snažit vyčíst mezi řádky, kdy Bělarecký cítí něco jiného, než co říká nám i sobe