Kranova cukrárna přehled

02.10.2024

Kdyby Kranova cukrárna byla můj oblíbený ovocný světozor s jahodovo banánovou zmrzlinou, všemi zákusky, já byl zhulenej a kvůli světozořím cenám měl půjčku z providentu, tak bych tam asi seděl jako štamgast. Nejlíp ve Františkánský zahradě, protože odtud se dá po zavíračce přeběhnout příkladně třeba do Zázemí.

Jenže Kranova cukrárna není nic z toho. Je to cukrárna v nějaký Norský ďouře. Určitě tam lidi nemají norskej salát, ani televizi, tak musej furt chodit do kulturního centra, Kranovic baráku. Tam všichni vysedávají a paní Kranová jim na stůl nosí věci od vína, přes likér, po větrník, nebo třeba laskonku. Celou dobu sledujeme co se děje v cukrárně. Je tam teda pani Kranová, stavitel, sedí tam vykropená panička a do toho tam vtrhne místní smraďoch a skoro bezďák. Chce si dát nějaký dorty, ale prej nejsou. Spíš na ně bezďák dostal ban, aby zase odtáhnul do svý ruiny.
To se ale přepočítali. Nikam se nehne a začne a začne všechno komentovat. Ostatní by byli radši, kdyby aspoň na chvíli zavřel hubu, když už se rozhodl zůstat a dávat lidem najevo, že doma nemá rexonu, ba ani sprchu. Ale to on ne, radši vezme tu nacamrandu, která tam asi camrá pravidelně a zaleze s ní do salonku, kam chtěl zrovna zalézt i stavitel. To je teda smůla, to se tam bude určitě řešit aspoň čtyřicet stránek. Kdyby tam měli večerku s krabicákem, tak by se to nestalo.

Neztrácíš se v tom? Stíháš to sledovat? Jestli jo, tak se klaním. Já to totiž moc nezvládám. Řekl bych, že se tam vůbec nic nestane a nijak to nedopadne. Kdyby si aspoň v tom salónku hupsli, nebo kdyby tam někdo někomu dal aspoň po hubě, nebo kdyby aspoň starej od paní Kranový zahlásil, že musí zajet do vedlejšího okresu pro krabici Norskejch slanečků. Nic z toho. Ba dokonce netuším, jestli se to celý odehrávalo v jednom odpoledni, nebo se to táhlo třeba přes celej víkend. Byl to zabitej čas, ale aspoň jsem tu hodněkrát použil slovo aspoň. Ale ty si to klidně přečti. Třeba zjistíš, jak to bylo doopravdy v tý cukrárně. Já už to asi zkoušet nikdy nebudu.

06.07.2017

Četla jsem v únoru 2008. Podle mých poznámek:
Zajímavé, dobře se čte. Odehrává se v průběhu dvou dnů v cukrárně.
Hezké, o mě, o ženách. Řešení - nenalezeno.