Kreutzerova sonáta přehled

27.01.2025

Po krátké fázi zamilování, nastupuje rychlé vystřízlivění. Okolí tě ponouká k společensky přijatelnému řešení – manželství.

Nic veselého tahle sonáta – pesimistická nálada, která ukazuje na falešné rodinné vztahy a to, jak si pokrytecky přehodnocujeme skutečný stav, zkreslujeme čistou skutečnost … pak už je totiž jen krůček k tomu, že zuřivá žárlivost vede k tragické události …

Napsání této povídky prý předcházela událost, která se odehrála večer třetího července roku 1887 … tehdy dům Tolstých navštívil mladý nadaný houslista. Za klavírního doprovodu Serjoži, spisovatelova staršího syna, student posledního ročníku moskevské konzervatoře zahrál „Kreutzerovu sonátu“ od Beethovena. Lev Tolstoj naslouchal hudbě s hlubokým vzrušením, a když se ve známém Presto počal rytmus zrychlovat, vstal, jako by nebyl s to snést pláč houslí trýznících duši, přistoupil k otevřenému oknu, pohlédl na oblohu plnou hvězd a nedokázal zadržet povzdech. Spisovatel, který byl vášnivý posluchač hudby, se hned druhého dne rozhodl pro napsání nového literárního díla se stejným názvem … k příběhu pak přispělo vyprávění jednoho z hostů herce Andrejeva- Burlaka, jemuž vyprávěl o rodinném neštěstí neznámý cestovatel.

Takhle novelka ale není o příběhu --- ale o názoru – na ženy, lásku, manželství, vášeň, nevěru (neexistuje žádná láska duchovní, jen láska smyslná) – vidíš krásnou ženu, zamiluješ se do ní, to není pravá láska, ale přitažlivost čistě smyslová, … pak zjistíš, že si nemáš co říct, hádka střídá hádku, co nakonec přeroste v nenávist živená žárlivostí - a pak … v šílenství! – žárlivost a nepříčetnost je polehčující okolností – vyžadující od posluchačů porozumění … a odpuštění?

V duchu tradice ruského realismu – je autor realistickým pozorovatelem … a vypravěčem, který pohlíží stejně realisticky (a kontroverzně) na lásku a vůbec vztahy mezi mužem a ženou … jako třeba prastarý pohled na manželství /konzervativního starého muže své doby/, že žena má mít ze svého muže strach a musí svého muže vždy poslouchat … odsuzují se tu ale taky (a to velmi ostře) rafinované „lovy“ matek a dcer na ženichy … až nezbyde nic než zatrpknout na lásku, zatratit ten cit, zapřít všechno to krásné co ti nabízí … stejně jako nešťastný hrdina, co prohlašuje, že není lásky, jen smyslnosti …
A tak se dozvíš, že jediným správným řešením je odstranění fyzické lásky, jako zdroje všeho toho zla … hmmm … názor, co rozpoutává (nedivíme se) vášnivou debatu a rozporuplné reakce …
Prý Tolstoj po vydání téhle novely dostával spousty dopisů od čtenářů, kteří nevěděli, co si mají o ní myslet … a s tím se docela ztotožňuji, zvlášť, když z toho láska a manželství vycházejí jen jako „uzákoněná hanebnost“ … nečekaný pohled …
„Láska neexistuje. Je jen smyslná potřeba spojit se s jinou bytostí a rozumová potřeba mít společníka pro život.“
… mimochodem dost překvapil i Tolstého ženu, která řekla, když si to přečetla, že kdyby znala manželův názor před pětadvaceti lety, nejspíš by si ho nevzala …

03.12.2024

Od Tolstého si nevzpomínám, jestli jsem někdy něco četl. Vojna a mír, nebo Anna Karenina, to mě vždycky strašilo. Třeba u Dostojevskýho jsem dostal strašnou chuť pořídit si domů samovar, nakonec jsem si však pořídil pouze vodku.

Mám takovej pocit, že se tadyhle v tý sonátě jede vlakem, a protože je to v Rusku, tak se jede daleko, dlouho a pomalu. Klidně to může trvat tejden, roky, anebo dýl. Tak se tam tlachá o krávovinách jako jsou rozvody, nebo provdávání ruskejch buchtiček bohatejm nádivům, nebo vypitejm skunkům. Vzhledem k tomu, jak ta brožurka byla tenká, bál jsem se, že ta debata na tohle téma bude až do konce. Bylo to jako koukat v televizi na Honzu Musila.
Naštěstí tam do debaty vstoupil nějakej otrapa, kterej cosi zahlásil o tom, že zabil svojí starou, odvede si s sebou jinýho cizího otrapu a začne mu do hlavy nalejvat příběh o svojí svatbě, o starý a její vraždě kvůli jeho chorobný žárlivosti. Možná kdyby byl víc nadrženej, chlípnej, nebo větší vodkovej labužník, všechny ty symptomy vedoucí k ubodání jeho starý by nejspíš pominuly.

Co si o tom mám myslet nevím. Začátek byl dost na pytel, pak tam byla nějaká historka s dramatickou chvilkou, a to co jsem si z toho měl odnést mi zůstalo skryto. Alespoň jsem si vzpomněl, že jsem od tohohle fousáče četl ještě polikušku, kterej byl podobně tlustej a podobně, nebo o trošku víc mě i bavil. Slibuju, že ostaním jeho tlustejm knihám se vyhnu, a taky že si příště opatřím mnohem větší zásoby jagertee. Původní zásoba mi totiž došla hned zkraje podzimu.