Krize chlapectví přehled
John Gray , Warren Thomas Farrell
„Krize chlapectví“ brilantním způsobem zkoumá problémy, jimž čelí naši synové – a tedy de facto všichni. Kapitoly o ADHD, úloze matek a otců při výchově a o tom, jak v chlapcích rozvinout zdravou inteligenci, jsou neocenitelné a změní vám život.“ —Suzanne Somersová Kniha Krize chlapectví přináší komplexní plán pro rodiče, učitele, nebo politiky, aby zjistili, jak mohou našim synům pomoci k tomu, aby z nich byli šťastnější a zdravější muži, otcové a leadeři, kteří si zaslouží náš respekt. Co ale znamená krize chlapectví konkrétně? Jedná se o krizi vzdělávání. Chlapci mají po celém světě o 50 procent menší pravděpodobnost než dívky, že splní základní kritéria znalostí v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd. Jedná se o krizi duševního zdraví. Počet lidí trpících ADHD roste. A zatímco míra sebevražd u chlapců a dívek je stejná, jak se z chlapců stávají mladí muži, míra sebevražd je u nich šestkrát větší než u mladých žen. Jedná se o krizi otcovské péče. Chlapci vyrůstají s otci, kteří se méně podílejí na výchově, a chlapci pak v důsledku toho častěji nedokončí školu, propadnou alkoholu nebo drogám, začnou páchat trestnou činnost a skončí ve vězení. Jedná se o krizi účelu. Původní pocit účelu, který chlapci měli – být válečníkem, leaderem nebo výlučným živitelem rodiny – se pomalu vytrácí. Řada bystrých chlapců se tak potýká s „absencí účelu“, cítí se odcizení, izolovaní a propadají okamžitému potěšení.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2020 , PráhOriginální název:
The Boy Crisis, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Krize chlapectví. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Čtivo dlouhé, hutné a náročné - ke knize jsem se vracela na několikrát a v součtu ji četla na můj vkus neskutečně dlouho. Ale proč? Protože je pravdivá, mnohdy nepříjemně, mnohdy překvapivě, je skutečná a potřebná. Jako matka dvou synů (kteří naštěstí mají otce k dispozici) pozoruji dnes a denně, jak se liší přístupy otců a matek, mužů a žen, a jak je pro dodržení jakési rovnováhy, dosažení nějakého ideálního kompromisu potřebné, ba přímo nutné dodat oba pohledy, názory obou stran a kombinovat je. Jakmile pominou ta první léta, která obvykle provází fixace spíše na matku, nastoupí období, kdy je zapotřebí zase více otec, a je hrozně vidět, jak chybí (třeba jen proto, že v daném období nemá tolik času na děti, kolik by bylo záhodno), jak se to téměř okamžitě projevuje třeba v dětském chování. Ano, jsme odlišní, nejen v příslušnosti k nějakému pohlaví, některé ženy jsou jsou ženštější více, některé méně, ale - dle mého skromného názoru - ani při sebevětší snaze jediný člověk nedokáže vykompenzovat tu rozmanitost, dynamiku a energii, kterou výchově dodává (fungující) pár. Přece jen, dva jsou víc než jeden... Nezbývá než doufat, že se nad touto inspirativní knihou zadumá co nejvíce čtenářů (ideálně ještě před tím, než seženou partnera pro život a založí rodinu), a do budoucna bude mít co nejvíce dětí a rodin co nejlepší podmínky pro život, výchovu a vývoj.
Btw. ta druhá část s ADHD by klidně mohla být ve druhé knize, přišla mi tak nějak navíc, ač se téma týká také ve větší míře chlapců.
Podle mě je to super, že vznikají i takovýhle knížky zaměřený na "opačnou stranu mince", tj. na problematiku ohledně mužů a jejich práv.
Je to obsáhlá bichle, zmíněno je zde hodně zajímavostí, statistických údajů (např. že chlapci mají nižší šanci než dívky dokončit střední školu, chlapci trpí absencí otce možná více než dívky a další), ale také opomíjená problematika: svěřování dětí spíše matkám než otcům, i když otci mají zájem o to se starat o své dítě a milují ho stejně jako matka.
Tátové přece jen ukazují dítěti trochu jiný "svět" a úhel pohledu, než mámy. Více a přísněji nastavují hranice, dokážou s potomkem prostě tak blbnout (přesně to autoři vystihli, když do knížky přidali jeden známej vtip, když táta vyhazuje dítě do vzduchu - jak to vidí dítě, máma a táta). Zkrátka potřeba jsou oba světy, jak ten pečující a mnohdy až příliš ochranitelský, nabízející převážně starostlivost a něhu, tak i ten, který dítěti umožní objevovat, ukáže mu takovou tu cestu do světa a pomůže mu objevit svoje nadání i slabiny.
V poslední části knížky je věnovaná taky notná část problematice ADHD a možná řešení těchto obtíží, což je taky fajn, protože ADHD je mnohem častější u chlapců (oproti dívkám, u kterých se to tak neprojevuje a splňují kritéria spíš pro ADD).
Občas mi přišlo, že se ta otcovská část snad až adoruje na úkor matek, na druhou stranu, tohle je problematika z každodenního světa a je třeba na všechna úskalí upozorňovat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Krize chlapectví v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 10x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 8x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
pedagogika speciální pedagogika rodičovství poruchy pozornosti, ADD, ADHD rodinná výchova
Co ke knize dodat, všechno podstatné už řekly naprosto výstižně předchozí komentáře, lépe bych to nevyjádřil. Každý malý kluk s úplnou rodinou, který má navíc to štěstí, že si tuto knihu aspoň jeden z jeho rodičů koupí, přečte a pochopí je výjimečný šťastlivec.
Každý malý kluk, který nežije v úplné rodině a jehož matka navíc podlehne odporu k mužům, je nešťastník a jeho osud bude pravděpodobně více než smutný příběh.
Nyní, snad více než kdy předtím, je role zodpovědných otců skutečně nenahraditelná pro zdravý duševní vývoj jejich dětí. Hrozně se mi nelíbí pozorovat ve svém okolí kamarády a kolegy, co alibisticky místo věnování svého času dětem raději chodí na brigády, i když peníze navíc ve skutečnosti nepotřebují, tráví čas s kamarády a v hospodě, jen aby nemuseli věnovat trpělivost svým malým dětem, případně si najdou časově tak náročné koníčky, že je doma vidí sotva přespávat a pak se ještě kasají. Všechno to kolem dětí pohodlně hodí na manželku a alibisticky si říkají, že oni jsou přeci živitelé. To jsou kecy, na dnešní dobu je to prostě už málo a děti hlavně potřebují tátu a ne fungl nové auto za milion. Je ostuda, pokud se tyhle negativní a pohodlné vzorce předávají dále a v mých očích tito lidé klesají a podle mě nereprezentují skutečnou a důstojnou tvář mužů. Koníčky a kamarády je třeba mít, ale v rozumné míře a jen do hranice, kdy to neškodí rodině. Výchova dětí, je opravdu mimořádně náročná, komplexní a časově extrémně vysilující záležitost, kdy ale na konci každého dne člověk ví, že udělal něco nesobeckého a užitečného a sám sebe si za to může vážit. Jak ukazuje tato kniha, každá minuta se vyplatí a nikdy ji už nic nebude schopné nahradit. Knize dávám pět hvězd za popsání těch závažných a náročných problémů, kterým dnešní mladí kluci musí čelit a rozhodně jí plánuji šířit do svého okolí. Tohle bylo čtení, co mělo smysl, jen je škoda, že knihu nebude číst tolik lidí, kolik by naše společnost potřebovala.