Krize chlapectví přehled

21.07.2023

Co ke knize dodat, všechno podstatné už řekly naprosto výstižně předchozí komentáře, lépe bych to nevyjádřil. Každý malý kluk s úplnou rodinou, který má navíc to štěstí, že si tuto knihu aspoň jeden z jeho rodičů koupí, přečte a pochopí je výjimečný šťastlivec.

Každý malý kluk, který nežije v úplné rodině a jehož matka navíc podlehne odporu k mužům, je nešťastník a jeho osud bude pravděpodobně více než smutný příběh.

Nyní, snad více než kdy předtím, je role zodpovědných otců skutečně nenahraditelná pro zdravý duševní vývoj jejich dětí. Hrozně se mi nelíbí pozorovat ve svém okolí kamarády a kolegy, co alibisticky místo věnování svého času dětem raději chodí na brigády, i když peníze navíc ve skutečnosti nepotřebují, tráví čas s kamarády a v hospodě, jen aby nemuseli věnovat trpělivost svým malým dětem, případně si najdou časově tak náročné koníčky, že je doma vidí sotva přespávat a pak se ještě kasají. Všechno to kolem dětí pohodlně hodí na manželku a alibisticky si říkají, že oni jsou přeci živitelé. To jsou kecy, na dnešní dobu je to prostě už málo a děti hlavně potřebují tátu a ne fungl nové auto za milion. Je ostuda, pokud se tyhle negativní a pohodlné vzorce předávají dále a v mých očích tito lidé klesají a podle mě nereprezentují skutečnou a důstojnou tvář mužů. Koníčky a kamarády je třeba mít, ale v rozumné míře a jen do hranice, kdy to neškodí rodině. Výchova dětí, je opravdu mimořádně náročná, komplexní a časově extrémně vysilující záležitost, kdy ale na konci každého dne člověk ví, že udělal něco nesobeckého a užitečného a sám sebe si za to může vážit. Jak ukazuje tato kniha, každá minuta se vyplatí a nikdy ji už nic nebude schopné nahradit. Knize dávám pět hvězd za popsání těch závažných a náročných problémů, kterým dnešní mladí kluci musí čelit a rozhodně jí plánuji šířit do svého okolí. Tohle bylo čtení, co mělo smysl, jen je škoda, že knihu nebude číst tolik lidí, kolik by naše společnost potřebovala.

08.06.2023

Čtivo dlouhé, hutné a náročné - ke knize jsem se vracela na několikrát a v součtu ji četla na můj vkus neskutečně dlouho. Ale proč? Protože je pravdivá, mnohdy nepříjemně, mnohdy překvapivě, je skutečná a potřebná. Jako matka dvou synů (kteří naštěstí mají otce k dispozici) pozoruji dnes a denně, jak se liší přístupy otců a matek, mužů a žen, a jak je pro dodržení jakési rovnováhy, dosažení nějakého ideálního kompromisu potřebné, ba přímo nutné dodat oba pohledy, názory obou stran a kombinovat je. Jakmile pominou ta první léta, která obvykle provází fixace spíše na matku, nastoupí období, kdy je zapotřebí zase více otec, a je hrozně vidět, jak chybí (třeba jen proto, že v daném období nemá tolik času na děti, kolik by bylo záhodno), jak se to téměř okamžitě projevuje třeba v dětském chování. Ano, jsme odlišní, nejen v příslušnosti k nějakému pohlaví, některé ženy jsou jsou ženštější více, některé méně, ale - dle mého skromného názoru - ani při sebevětší snaze jediný člověk nedokáže vykompenzovat tu rozmanitost, dynamiku a energii, kterou výchově dodává (fungující) pár. Přece jen, dva jsou víc než jeden... Nezbývá než doufat, že se nad touto inspirativní knihou zadumá co nejvíce čtenářů (ideálně ještě před tím, než seženou partnera pro život a založí rodinu), a do budoucna bude mít co nejvíce dětí a rodin co nejlepší podmínky pro život, výchovu a vývoj.
Btw. ta druhá část s ADHD by klidně mohla být ve druhé knize, přišla mi tak nějak navíc, ač se téma týká také ve větší míře chlapců.