Krvavá Rose přehled

24.09.2024

Už u Králů Wyldu jsem měl podezření, že autor si vzal inspiraci z barbara Cohena a jeho Stříbrné hordy ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. A při popisu města Canthus, že se jedná o zkažené město, které nepotřebuje pevné hradby, neboť se barbarských hord zbaví tím, že je přivítá a pak je rozličnými způsoby obere o všechny peníze, jsem si jistý, že je to jednoznačný odkaz na Ankh-Morpork.

I tento druhý díl je plný monster a boje s nimi, kdy většinu z nich můžete znát z RPG Dungeons and Dragons. Je osvěžující, když se spisovatel fantasy nebojí použít mnoho druhů monster, aby zde hrály roli statistů. Oproti předchozímu dílu ubylo na humoru. Jednotlivé postavy Rosiných společníků mi však přišly dost zajímavé. Zejména kožoměnec a tetovaná čarodějka měli zajímavou historii, která nebyla jen pozadím hlavního příběhu, ale byla důležitá i pro hlavní děj. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme nějakých dalších příběhů z tohoto světa.
70 %

07.07.2024

,,Tam Hashfordová? Zahrej nám píseň Spolu. Slyšel jsem, že Krvavá Rose hledá barda pro svou skupinu Mýtus. Nechceš to zkusit?"

Tam miluje vyprávění o dobrodružství a slávě žoldnéřských skupin. A ze všeho nejvíc miluje skupinu Mýtus, v čele s Krvavou Rose. Dcerou Zlatého Gabea, jednoho Krále z Wyldu. Když se tedy dozví, že Mýtus hledá barda, zkusí svou šanci chytit za pačesy. Konkurz vyhraje, a tak se vydá s Mýtem na výpravu, která může skončit pouze smrtí nebo slávou.

,, Žij rychle a zemřeš včas."
Skvělé motto, které se ke knize naprosto hodí.

Tak tuhle knihu jsem musela přečíst. První díl Králové Wyldu jsem si totiž naprosto zamilovala. Možná proto jsem obě knihy hodně srovnávala. A možná proto mi Krvavá Rose nepřišla až tak dobrá. Neříkám, že byla špatná, ale na Krále Wyldu za mne neměla.

Prvních 200 stran mi přišlo dost o ničem.
Některé postavy jsem si hodně oblíbila. I když každá z nich měla nějaké temné stránky. Nikdo nebyl dokonalý. Freecloud a Brune, to byli moji oblíbenci. Rose jsem naopak nechápala a vůbec jsem se s ní nemohla sžít. Byla moc sobecká a jediný její cíl byl vyrovnat se otci.

Sarkasmus a černý humor se v knize sice objevuje, ale já to těm postavám nějak nevěřila. Takže jsem se ani tak nenasmála.

Svět je pořád stejně dobrý. Má promyšlenou historii, promyšlený řád věcí. Magie a příšery jsou opět super.

Druhá půlka knihy, to byl ale zase ten Eames jakého známe. Tato část mne naprosto dostala. Autor se s ničím nemaže, klidně zabije postavu, u které to vůbec nečekáte.

Navíc vás čeká epická bitva plná zvratů. Tyhle stránky jsem doslova hltala. A nechtěla jsem, aby to skončilo. I slzy tekly proudem.

Úplný závěr se mi také moc líbil.
Eames mne znova přesvědčil, že prostě umí. Každou jeho další knihu si ráda přečtu. A teď už mi dejte do ruky meč, najdete vhodnou skupinu, ke které se budu moct přidat, protože bych ihned ta tuhle skvělou výpravu šla také.

,,Přestože strach vyvolává poddanost, ale neplodní loajalitu."
,,Arogance, ta zabila víc hrdinů než příšery."

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host