Vodíková sonáta přehled

21.06.2024

Zatím asi nejfilozofičtější díl. Začátek byl skvělý, ty úvahy o Vyzáření, co to vlastně je, co je to za stav? To mi přišlo skvělé a bavily mě ty rozhovory a úvahy o tom. Pak to sklouzne k takové scífko klasice, že teda je tu nějaký tajemství, nějakej rádoby "grál", ale ten se musí najít, takže cesta za ním... No, chápu to, jinak by to byla jen asi žvanírna a politikaření, ale postupem času jsem si říkal, sakryš, proč vlastně ne? Proč má Banks potřebu to vždy nějak akčně bustřit. A proč ty jeho akční sekvence jsou vždycky takovej nepřehlednej bordel... Upřímně, on to jednoduše neuměl napsat, ale myslel si asi pravý opak. Jak byl Banks skvělý spisovatel, tak mu prostě seděla spíš ta gotizující a meditativně melancholická rovina, kdy se třeba jen na něco čeká a u toho se kecá, jak přijde akce, tak je to najednou o třídu níž.

Jinak je Vodíková sonáta takovou labutí písní Kultury a vlastně i samotného autora, který nedlouho po jejím vydání zemřel. Ironie, psychologie postav a lodí, filosofující úvahy a skvělé dialogy - to jsou pozitiva. Akční bordel a někdy dost divný popisy "hitech serepetiček" - to je za mě spíš mínus. Taky to mohlo mít o třetinu míň stránek a nic by se nestalo. Ale to už je zase Banksův trademark, k němuž určitá rozvláčnost a šroubovanost prostě patří. Je to taky román, který se možná čtenáři otevře až při dalších čteních. Jen nevím, jestli na to budu mít tu trpělivost se do toho znova ponořit. Není to zrovna relaxační četba, tohle je scífko, který vyžaduje dost soustředění. Procentuálně tak 85%, ale dávám plný počet. Ten úplný závěr se vážně povedl. Doporučuji.