Lakomec přehled
Molière (p)
Jedno z vrcholných děl francouzského klasicismu. Lichvář Harpagon, hlavní postava této hořké veršované komedie, se stal synonymem pro lakomce. Ale ani jeho rodina neoplývá skvělými charaktery. V moderním překladu V. Mikeše.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lakomec. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (409)
Tak to mám přečteno další světoznámé dílko. Nebylo to vůbec špatné, akorát jsem měl občas zmatek, kdo se s kým miluje. Co se týče téma lakoty, čekal jsem ji tam více, ale stěžovat si nemohu. Nejhorší je že lidi jako byl Hapragon, je spousty i v dnešní době. Je dost zajímavé do jakých extrémů to může spadat.....
Na to, že to je dílo z roku 1668 a je napsáno jako divadelní hra, tak se dobře četlo, protože bylo napsáno spisovnou češtinou. Bylo vtipné a mělo rychlý spád. Konec byl trochu uspěchaný. Nebylo tam mnoho postav, tak jsem se dobře orientoval.
Související novinky (1)
Rivalové, Jen čas ukáže a dalších 70 knižních tipů (15. týden)
10.04.2022
Citáty z knihy (3)
„jak snadno dáváme se přesvědčit tím, koho milujeme!“
„ti největší chytráci jdou nejvíce na lep pochlebenství, a není nic tak drzého a směšného, co by nespolkli, když je chvalozpěvy zasypáváme!“
„V slovech jest jeden muž jako druhý! Teprve skutky jediné odhalí rozdíl, který jest mezi vámi.“
Kniha Lakomec v seznamech
v Právě čtených | 54x |
v Přečtených | 8 243x |
ve Čtenářské výzvě | 645x |
v Doporučených | 241x |
v Knihotéce | 397x |
v Chystám se číst | 511x |
v Chci si koupit | 94x |
v dalších seznamech | 71x |
Štítky knihy
peníze humor zfilmováno divadelní hry francouzská literatura sourozenci rodinné vztahy vdovci rozhlasové zpracování chamtivost
Autorovy další knížky
2008 | Lakomec |
2006 | Tartuffe |
1952 | Zdravý nemocný |
1978 | Don Juan |
1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Lakomec mě mile překvapil, nečekala jsem, že mě bude tak bavit. Jde o velmi čtivé a vtipné drama, které zůstává i přes své stáří aktuální. Na začátku jsem sice pociťovala zmatení kvůli velkému množství postav s ne úplně snadno zapamatovatelnými jmény, ale po prvním jednání už jsem neměla problém. Mou jedinou výhradou je velmi rychlé rozřešení a až absurdně náhodné shledání rodinných příslušníků, kteří už měli být všichni dávno po smrti.
Nejvíc jsem si asi užila výborné dialogy, situační humor a zmatenost některých scén, kdy hra sklouzávala až k frašce. Jakubovo angažmá v celé věci mi připomnělo Sen noci svatojánské, kdy Puk také zkomplikuje velkou část děje. Taktéž mě potěšil fakt, že jsem četla překlad od Vrchlického.
Dílo lze považovat za nadčasové vzhledem k tomu, že lidé se stále zamilovávají, jsou stále hamižní, žijí v mnohdy komplikovaných mezilidských vztazích a vlivem toho mezi nimi vznikají nedorozumění, stejně jako v Lakomci. Čtenář se díky nesmrtelnosti námětu dokáže do postav snadno vcítit. Navíc lidi pořád baví komedie, jelikož v každé době je potřeba hodně smíchu.
Hru jsem viděla naživo v Balbínově poetické hospůdce, představení bylo fajn; některé prvky byly upraveny, díky čemuž se konec opravdu stal chaotickou fraškou.