Léta přehled
Pavel Hajný
Léta jsou kruhy ve dřevě. Léta jsou také roky. V létech jednoho stromu uvízla jedné noci střela, a zvídavému, nepokojnému člověku nedalo spát, jak se mohla kulka zarýt do stromu pod zcela nepochopitelným úhlem. Vstřel šel seshora. Muselo se střílet, když strom ležel, a poražený kmen zůstal přece na místě jen několik hodin. Co se vlastně stalo? Záhada podivného vstřelu má své důsažné souvislosti, životně důležité, jež se táhnou pět let zpátky do Prahy i do líbezné horské krajiny. Souvislosti vztahující se k přítomnosti, a nakonec i k podivuhodné cestě do zahraničí, kam se ústřední postava románu Pavla Hajného dostává se zájezdem. Zde dochází ke konfrontaci ve více rovinách, k vyjasnění jen naznačených postojů, jež nám mnohdy připadají zcela samozřejmé. Hajného Léta mají složitou strukturu a jejich předivo nenapovídá okamžitě závěr. Je to společenský román s tajemstvím, který má jednoznačný půdorys, ale také pokračuje otevřením nových problémů. Jedno je však jisté: v průběhu vzrušujícího děje musí hrdinové řešit svůj vztah k životu, k lidem, ke své rodné zemi. I když za závojem tajemství, přece jen je zřejmé, že nic v tomto světě velkých dramatických konfliktů není samozřejmé a bezpečné, že normální podmínky lidské existence je třeba vybojovávat znovu a znovu. Jak o tom svědčí i příběh „dívky“, druhé a faktické hrdinky podivuhodných Let. Hajného dílo je čtenářsky poutavé a myšlenkově inspirativní. Patří k slibným pracem naší mladé prózy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Léta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Léta v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
2015 | Tomáš Baťa zblízka |
2010 | Marie Baťová – první dáma Zlína |
2020 | Jan Baťa: Známý neznámý |
1969 | Kde teče Tennessee |
1966 | Televizní hry |
Hodně těžké čtení a hodně postav, hodně skoků z jednoho příběhu do druhého, pak do třetího, prolínání se, někdy zjevné, jindy skryté... člověk aby si při čtení vzal k ruce tužku a papír a psal si jména postav, jejich vzájemné vazby, a může jen doufat, že na dalších stránkách na něho nevybafnou další postavy. Díky této těžké, i když asi objevné a experimentální struktuře, se kniha čte velmi těžce, dokonce se chvílemi nedá číst vůbec, pokud nemáte na papíře sepsaná ta propojení. Navíc se neskáče jen mezi postavami, osudy, ale sem tam i v časových rovinách. Prostě jsem to nakonec nedal, přiznávám, a zhruba od třetiny knihy jsem to vzdal a zbytek už jen prolistoval, protože jsem netušil, která bije.