Léto plné neskutečných věcí přehled
Rowan Coleman
Před třiceti lety se Lunině matce stala děsivá věc. Natolik děsivá, že si ji nechala celý život pro sebe. Pravda vyšla najevo až nyní, po její smrti.Odhalení matčina tajemství Lunu i její sestru silně zasáhne – a když zjistí, že se jim naskytla možnost vrátit se v čase do matčina rodného města a dát věci do pořádku, rozhodnou se to udělat. V New Yorku roku 1977 zpočátku nacházejí více otázek než odpovědí. Pak se ale Luně přihodí cosi neskutečného, téměř magického – potká svou matku jako mladou dívku. Zprvu si připadá jako blázen, ale pak pochopí, jaká šance se jí tím naskýtá. Když může cestovat v čase, může také změnit běh událostí. Může to udělat, nepochybně. Ale měla by? Jestliže se totiž odhodlá k činu – jakémukoli – a změní matčin život, nebude nakonec muset obětovat sama sebe?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Léto plné neskutečných věcí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (44)
Kdo z nás by občas nechtěl zastavit čas nebo se v čase vrátit? Ale častěji by se člověk vrátil k těm hezkým časům, ale občas se nám vrací i časy zlé. Podobný závěr jsem čekala, ale záměna osob mě překvapila. Sci-fi nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale toto mě bavilo a knížka se mi četla moc dobře a docela by se mi líbilo i filmové zpracování. V komentářích někdo píše, že to nemělo logiku, ale tu snad u tohoto žánru nikdo nepředpokládá. Zatím mě všechny autorčiny knížky moc bavily.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Léto plné neskutečných věcí v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 200x |
ve Čtenářské výzvě | 54x |
v Doporučených | 12x |
v Knihotéce | 164x |
v Chystám se číst | 131x |
v Chci si koupit | 16x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2015 | Kniha vzpomínek |
2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
2017 | Léto plné neskutečných věcí |
2015 | Není co ztratit |
2019 | Zrcadlo, zrcadlo |
TO BYLA NÁDHERA !!!
Moc doporučuji z celého srdce.
„Každý den po zbytek života mi budeš chybět,“
zašeptá Michael.
„To nedělej,“ šeptám. „Nesmíš mě postrádat.“
„Prozradíš mi jedinou věc o budoucnosti?“ zeptá se. „Doba, z níž pocházíš. Spadá do mého života?“
Nevím, co na to říct. Zaváhám, ale Michael mi kladnou odpověď vyčte z tváře.
„Takže ano. Že mám pravdu?“ Na okamžik sklopí oči. „Tak v tom případě budu čekat, až se s tebou budu moct setkat znovu, Luno. Prostě na tebe počkám. A potom to budu já, kdo bude moct říct, že je pro tebe moc starý. Co ty na to? Počkám na tebe.“
Máma se opře o zárubně a usmívá se.
„To byl tenkrát den,“ pronese a vstoupí dovnitř. „A taky noc. Na to se nedá zapomenout.“
Sehne se a přitulí se ke mně, tvář na tvář. Políbí mě a potom zašeptá: „Děkuju ti. Děkuju, že jsi byla tak statečná.“
Čas je prazvláštní věc. Všichni dobře víme, jak nám doslova protéká mezi prsty právě ve chvílích, kdy si nepřejeme nic jiného než pár vteřin navíc.
Pár vteřin, během nichž bychom objali ty, které máme rádi, dopřáli si ještě trochu vytouženého spánku, a sledovali, jak zapadá slunce nebo vychází měsíc.