Záhadné hodiny přehled
John Bellairs
Lewis Barnavelt série
1. díl >
Dobrodružný příběh desetiletého chlapce, který žije u svého strýce - čaroděje. Kniha je určena starším dětem. Lewisovi tragicky zahynuli rodiče, proto se stěhuje ke svému strýci Jonathanovi do panského sídla. Strýce i jeho sousedku si brzy oblíbí. V domě se však dějí podivné věci, strýček i jeho sousedka totiž ovládají kouzla. Lewis tolik touží získat kamaráda, který by se neposmíval jeho tloušťce, že udělá velkou chybu - začne čarovat...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2002 , CestyOriginální název:
The House with a Clock in Its Walls, 1973
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Záhadné hodiny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Tak jako film i kniha je hezká. Přečteno za chvilku. Taková odpolední oddechovka.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Záhadné hodiny v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 94x |
| ve Čtenářské výzvě | 16x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 66x |
| v Chystám se číst | 37x |
| v Chci si koupit | 11x |
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura
Autorovy další knížky
| 2018 |  Čarodějovy hodiny |
| 2019 | Postava ve stínu |
To je tak podivně infantilně psaná kniha, že bych ji s váháním dala přečíst maximálně osmiletému synovi, ale tak nějak s pocitem, že tohle je možná pro předškoláky... Osmiletému dítěti by se ještě mohla líbit, kdyby nebyla spousta hezčích knih. Kniha je totiž tak podivně vyprávěna, postavy jsou tam nelogické, povrchní a zkostnatělé, takové šablonovité... Často jsem měla pocit, že ten příběh psalo osmileté dítě, dokonce jsem se teď šla ujistit, že tomu tak nebylo. Ne, nebylo, autorovi v době vydání bylo 35. Ale ten příběh a jeho podání tomu fakt neodpovídá... Třeba kdž dítě přijde o rodiče a dozví se, že pojede ke strýčkovi. "Tak fajn." Žádná emoce, nic... No prostě fakt divné. Je to škoda, nápad byl dobrý. Další díly však klidně oželím. To je tak podivně infantilně psaná kniha, že bych ji s váháním dala přečíst maximálně osmiletému synovi, ale tak nějak s pocitem, že tohle je možná pro předškoláky... Osmiletému dítěti by se ještě mohla líbit, kdyby nebyla spousta hezčích knih. Kniha je totiž tak podivně vyprávěna, postavy jsou tam nelogické, povrchní a zkostnatělé, takové šablonovité... Často jsem měla pocit, že ten příběh psalo osmileté dítě, dokonce jsem se teď šla ujistit, že tomu tak nebylo. Ne, nebylo, autorovi v době vydání bylo 35. Ale ten příběh a jeho podání tomu fakt neodpovídá... Třeba kdž dítě přijde o rodiče a dozví se, že pojede ke strýčkovi. "Tak fajn." Žádná emoce, nic... No prostě fakt divné. Je to škoda, nápad byl dobrý. Další díly však klidně oželím, a to i přes to, že dětské knihy čtu ráda.