Literární a teologický úvod do Nového zákona přehled

15.07.2020

Ze dvou přídavných jmen v názvu této knihy mě výrazně víc zaujalo to druhé. Jazykovědné prozkoumávání pramenů Nového zákona a cesta proti proudu času až ke zdrojům sice byla bezesporu zajímavá sama o sobě, ale teprve teologický kontext dal mému studování pravý náboj – byl zároveň motivací i odměnou.

Známý bonmot tvrdí, že kdo má rád uzeniny a demokracii a chce, aby to tak i zůstalo, neměl by se dívat, jak vznikají :-) Při čtení Úvodu jsem na to občas myslel, říkal jsem si, že tohle pitvání se v evangeliích a epištolách by u někoho mohlo narušit důvěru v Písmo, zbavit Božího slova jakéhosi magického puncu nadpřirozenosti. Na mě to tak ale nepůsobilo, právě naopak, připomnělo mi to, že Bůh v našem světě působí průběžně a vytrvale, že se prostě Hospodin nezjevil před apoštolem jako mirakulum a nepoložil před něj sepsaný text, ani neovládl mysl evangelisty jak ve špatném sci-fi filmu a nenadiktoval mu přesné znění listu.
Biblický kánon jako dílo zbožných lidských rukou, mozků a srdcí, zdánlivých náhod a omylů je mi blízký – takové působení Boží prozřetelnosti odpovídá způsobu, jakým nahlížím na svět. Moji úctu k Písmu nijak nenabourává, že v posvátných textech jsou pozdější vsuvky a dodatky, ani fakt připsání mnoha epištol jiným autorům – v tomto je asi nevýraznějším případem list svatého Pavla Židům, který ani nenapsal Pavel, ani nebyl adresován Židům a nebyl to ani dopis :-))

Hodně mě při čtení bavilo sledovat drobné rozpory a napětí mezi jednotlivými částmi Nového zákona. Třeba v rámci jednotlivých evangelií, ve vnímání misie v podání Petra a Pavla, nebo ve vztahu víry a skutků, které jinak prezentoval Pavel a jinak Jakub (lépe řečeno: autor Jakubova listu :-). Myslím, že takto čtený Nový zákon umožňuje chápat, že text NZ je sice důležitý a úctyhodný, ale to opravdu podstatné nejsou konkrétní napsaná slova a věty, ale událost, na kterou texty ukazují. To by nám mělo pomáhat nevnímat Písmo se slepou poslušností, ale přijímat ho aktivně, rozumem i srdcem, a nechat ho v nás pracovat, kořenit a růst.