Literární toulky Prahou přehled

16.09.2023

Nebylo to špatné čtení, kniha rozdělena do 4 částí Staré Město, Malá strana a Hradčany, Nové město a Vyšehrad, Velká Praha. Mnoho zajímavostí, které člověk o Praze nevěděl a doplnil si znalosti.Líbilo se mi třeba zmínka o Celetné ulici,která se od 13. století jmenovala Caletná , nebo Caltnéřská, protože v ní měly krámky caletníci, kteří pekli velké housky calty. Takových historických zajímavostí je zde opravdu dost, moc hezké je vyprávění o Podskalí. Kniha vyšla před 1989, takže se i mimo jiné dovíme i něco o politice, kde pobýval Lenin v Praze, kde byla založena KSČ, sociální demokracie atd. historie se nepřepisuje a politické věci uvedené v knize ji neubírají na čtivosti.

10.01.2023

Skvělá kniha, které ani trochu neublížilo to, že je z roku 1980. Ano, některé ulice a náměstí se jmenují jinak, ale ta soustavnost, pečlivost a podrobnost, s jakou se ona "toulka" koná, je příkladná. (Předpokládám, že právě Kovaříkův pojem "toulky" inspiroval Petra Horu Hořejše k Toulkám českou minulostí...) Ten pojem je totiž skvěle vybraný - při toulkách se člověk tu a tam zastaví na chvíli, někde jen omrkne dům a jinde si ho dlouho prohlíží, někdy vstoupí na dvůr a nebo jde dál a to tempem, jaké si zvolí. Takže toto je i princip literárních toulek. Je jasné, že u Národního divadla nebo u komplexu Konvikt na Starém městě pražském se člověk zastaví asi déle, než když jen projde kolem vily Ivana Olbrachta v Krči, nebo zamíří za Vladislavem Vančurou na Zbraslav. Nemůže nezakopnout o Jaroslava Haška, který v Praze vystřídal 35 míst pobytu, nebo o Jiráska, který přibyl do Prahy nedaleko Ječné ulice a pak se několikrát stěhoval, až skončil na dnešním Jiráskově náměstí. Člověk jde Žitnou ulicí a vidí, kde Jirásek učil, (mj. Hašek byl jeho žákem ve škole), jde kolem domu, kde bydlel Antonín Dvořák, dojde na Karlovo náměstí, kde se k Janu Ottovi scházeli všichni literáti konce 19. století, a má pocit, že je všechny potkává. Je-li libo, můžeme neustále smekávat klobouk tu napravo a tu nalevo. Takto zalidněné a životaplné vyprávění páně Kovaříkovo je. Rád bych připomněl, že V. Kovařík byl také dlouholetý redaktor Československého rozhlasu a v podstatě vybudoval literárně-dramatickou redakci, na jejíž tvorbě vyrostly minimálně 2 generace posluchačů. Takže - skvělá kniha s mnohými historickými ilustracemi, kniha důstojná a úctyhodná. A že se Masarykovo nábřeží dřív jmenovalo Gottwaldovo - no dobře, v tom je kniha poplatná době. Jiný název tehdy nebyl k dispozici. Alespoň už se přestalo jmenoval Reinharda Heydricha. Doporučuji!