Lodice času přehled
Rainer Maria Rilke
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307885/bmid_lodice-casu-kLf-307885.jpg
4
21
21
Výbor z veršů básníka, který oslovuje již několikerou generaci Verše pražského rodáka Rainera Marii Rilkeho (1875–1926) patří k nejpozoruhodnějším zjevům evropské poezie přelomu 19. a 20. století. Mnohovrstevné básně zrcadlí metafyzické kontemplace i zjitřelou sensibilitu a imaginaci. Zmocňují se skutečnosti svým nenapodobitelným stylem, jenž doráží na hranice vyjádřitelného. V souboru Lodice času shrnul vynikající český překladatel Jindřich Pokorný básně z raného, zralého i pozdního básníkova období, předkládaje tak průřez celým jeho tvůrčím vývojem, od Obětin lárům přes Knihy hodinek a Duinské elegie až po Sonety Orfeovi a poslední fragmenty.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lodice času. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lodice času v seznamech
| v Přečtených | 32x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 17x |
| v Chystám se číst | 15x |
| v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
Skvěle sestavený výbor doplněný obsáhlou (ale nikoli nudnou) předmluvou, která i člověku, jenž se s autorem setkává poprvé (mně), výborně zasazuje jeho tvorbu a život do kontextu doby. Výběr básní zdařile reprezentuje obsáhlou tvorbu básníka zmítaného vnitřními démony, uchvacovaného přírodou, neschopného milovat, se slabostí pro prostý venkovský život a jeho lidi.
"Můj domov, ten je mezi dnem a snem,
kdy usínají děti rozjívené
a starci večer hledí do plamene
v přísvitu průzračném a překrásném.
Můj domov, ten je mezi dnem a snem,
kde klekání se ztrácí v šeru strání,
a dívky, teskné z toho doznívání,
u studní mdlí v tom klidu úžasném.
I do té lípy zamilován jsem;
v ní mlčí všechna uplynulá léta
a každé znovu z jejích větví vzlétá
v té chvíli bdění mezi dnem a snem."
(s. 62)