Logicko-sémantická propedeutika přehled

26.01.2025

Tugendhat a Wolfová nabízí čtenářům (a svým studentům) věcně ucelený přehled problémových okruhů, v nichž se pohybuje dosavadní filosofie (k roku 1986), založená na logické analýze jazyka. Ve středu jejich zájmu stojí tudíž výroky, jejichž klíčovou vlastnost, být pravdivými nebo nepravdivými, rozpoznal už Platón, třebaže hovořil nikoli o výrocích, nýbrž o větách (logoi), a pro další tradici závazně rozpracoval Aristotelés, který se věnoval rozboru vět apofantických. Otázkám, rozkazům anebo přáním se proto autoři předmětné publikace věnují spíše okrajově. Vztah mezi dobovým jazykově analytickým přístupem a tím tradičním autoři znázorňují sice jen několika tahy, ale dostatečně zřetelnými, vedenými pevnou rukou. Při konfrontaci odlišných stanovisek, třeba Heideggerovy fundamentální ontologie anebo Hegelovy dialektiky (vůči které zůstávají ovšem nesmlouvavější), mimoděk dokládají, že ačkoli analytická filosofie jazyka nemusí představovat definitivní odpověď na základní filosofické otázky, poskytuje v podobě jazykové reflexe vodítko mnohem hmatatelnější, než jakými byly třeba zkušenost se svými smyslově rozvažovacími apriorními strukturami anebo intencionální akty vědomí, i když prošlo očistným rituálem epoché. Kniha je stručná, zároveň ale hutná, a nárokuje si čtenářovu nedílnou pozornost. Neztrácí tím ale na čtivosti, její druhé přečtení jsem si naopak užil a obohatilo mě zásadněji než to první. Návrh autorů, poskytnout text jako učebnici studentům středních škol, přijde mi přesto ambiciozní (anebo nároky na studenty od poloviny osmdesátých let minulého století rapidně poklesly, co já vím).