Loupežník přehled
Karel Čapek
Komedie poprvé provedená r. 1920, je "hrou o loučení s mládím, o vystřízlivění z jeho krásného, neodpovědného siláctví, které nakonec musí kapitulovat před životní zkušeností a odpovědností starých". V postavě titulního hrdiny ztělesnil autor "veselou zvůli a životnost" mladé generace, jež se vždy cítí "novotářem, dobyvatelem, loupežníkem života". Hlavní konflikt hry je v střetnutí loupežníkově s představiteli měšťáckého světa, hlavně se zkostnatělým profesorem, rozhodným obhájcem měšťácké ideologie a morálky. Edice: Knižnice divadelních her... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Loupežník. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
Není to tak známá hra, ale je výborná. Líbí se mi, jak Čapek fandí mládí. Říkám si, co by psal, kdyby žil...
Zajímavý příběh a ještě zajímavější zápletka na 3. dějství. Opravdu jsem nečekal, jakým způsobem se děj bude posouvat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Loupežník v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 609x |
ve Čtenářské výzvě | 38x |
v Doporučených | 17x |
v Knihotéce | 87x |
v Chystám se číst | 43x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura divadelní hry morálka divadlo morální dilema morální hodnoty
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Hra uvedená v roce 1920 je jednou z prvních, kterou Čapek napsal. Začal ji psát již v roce 1911, v 21 letech, než ji ale dokončil a uvedl, prožil deprimující první světovou válku a oslavil své 30. narozeniny. Podstatné je to proto, že hra pojednává o střetu generací. Oslavuje drzost, bezprostřednost a energii mládí, proti ustaranosti, usedlosti a majetnictví stáří. Mladý loupežník je vzor rebélie a šarmu, zatímco starý profesor nudného měšťana zaklínajícího se řádem a pravidly. Loupežník se obsazením domu profesora tak trochu sám postaví systému, který je zastoupen profesorem, jeho ženou, poučujícím učitelem, starostou, vojáky. Někteří hubují, další se vztekají, jiní domlouvají. Přesto v něm všichni dotyční muži vidí vzpomínku na nespoutaného hrdinu z beztarostného dětství. A matka zase vzpomínku na chvíli nespoutané lásky, která jinak musela být svázána a potlačena konvencemi a morálním odříkáním.