Loupežník
Karel Čapek
Komedie poprvé provedená r. 1920, je "hrou o loučení s mládím, o vystřízlivění z jeho krásného, neodpovědného siláctví, které nakonec musí kapitulovat před životní zkušeností a odpovědností starých". V postavě titulního hrdiny ztělesnil autor "veselou zvůli a životnost" mladé generace, jež se vždy cítí "novotářem, dobyvatelem, loupežníkem života". Hlavní konflikt hry je v střetnutí loupežníkově s představiteli měšťáckého světa, hlavně se zkostnatělým profesorem, rozhodným obhájcem měšťácké ideologie a morálky. Edice: Knižnice divadelních her... celý text
Přidat komentář
Hra uvedená v roce 1920 je jednou z prvních, kterou Čapek napsal. Začal ji psát již v roce 1911, v 21 letech, než ji ale dokončil a uvedl, prožil deprimující první světovou válku a oslavil své 30. narozeniny. Podstatné je to proto, že hra pojednává o střetu generací. Oslavuje drzost, bezprostřednost a energii mládí, proti ustaranosti, usedlosti a majetnictví stáří. Mladý loupežník je vzor rebélie a šarmu, zatímco starý profesor nudného měšťana zaklínajícího se řádem a pravidly. Loupežník se obsazením domu profesora tak trochu sám postaví systému, který je zastoupen profesorem, jeho ženou, poučujícím učitelem, starostou, vojáky. Někteří hubují, další se vztekají, jiní domlouvají. Přesto v něm všichni dotyční muži vidí vzpomínku na nespoutaného hrdinu z beztarostného dětství. A matka zase vzpomínku na chvíli nespoutané lásky, která jinak musela být svázána a potlačena konvencemi a morálním odříkáním.
Není to tak známá hra, ale je výborná. Líbí se mi, jak Čapek fandí mládí. Říkám si, co by psal, kdyby žil...
Zajímavý příběh a ještě zajímavější zápletka na 3. dějství. Opravdu jsem nečekal, jakým způsobem se děj bude posouvat.
Jako snad každá divadelní hra se mi i tato četla velmi rychle. Děj mě bavil, ale znám od Čapka lepší hry :) Neříkám, že to bylo špatné, to vůbec ne. Jen mi to nepřišlo tak wow, jako ostatní jeho díla. Ale jsem moc ráda, že jsem si to přečetla a užila jsem si to. Bylo to zase něco jiného.
Hra nepostrádající vtip, ale přece jen mě příliš nezaujala jako jiná autorova díla. Nicméně je dobré i tuto autorovu prvotinu si přečíst, či případně shlédnout, pro ucelený pohled na autorovu tvorbu.
(SPOILER)
Musím se přiznat, že krom dětských knih Dášenky a Pudlenky jsem se do teď autorovi vyhýbala. Přitom nevím proč. Přišlo mi, že Karel Čapek nebude nic pro mě, Dášenku jsem četla jako dítě a nejspíše jsem si jeho styl zapamatovala jako zdlouhavý a pro mě v té době nudný. K maturitě jsem si žádné z jeho děl nevybrala do svého seznamu a tak jsem na něj na pár let zapomněla. A jsem ráda, že teď se to změnilo!
Jako první divadelní hru jsem si vybrala tu, která je považována za tu "prvotinu" či ne tak propracovanou. Uslyšíte také, že si hru daleko více užijete na divadle než v psané formě.
Mě se hra líbila. Byť jednodušší a ohranější téma. Rozhodně bych doporučila!
Máme zde střet mladé a starší generace a jejich pohled na lásku, na život či zodpovědnost a pravidla. Byť jako starší bráníme tomu, aby se mladí měli rádi a byli spolu, v hloubi duše jsme kdysi doufali v podobné dobrodružství. Jen jsme dospěli a náš pohled na svět a lásku se změnil. Loupežník a pan profesor jsou naprosté protiklady a dokonalá souhra dialogů.
Doporučuji :). Já se určitě chystám na nějaké z dalších děl Karla Čapka!
Vlastně mi to hlavní myšlenkou připomnělo shakespearovského Krále Leara... Celá první půlka je vlastně taková dějová předehra, Čapek si připravuje půdu na to, aby v závěru rozehrál své myšlenkové majstrštyky.
Není to nejlepší Čapkova hra, ale je to Čapek.
Dál pokračuju na jeho vlně. Ještě mám nachystané nějaké jeho díla.
Jiné Čapkovy hry se mi líbily více, ale i tato se hezky četla a závěr byl zajímavý.
I když kniha nepatří mezi nejlepší Čapkovy knihy, pořád byla dobrá. Jediné, co mi vadilo a asi bych vytkla, byly ze začátku nenavazující dialogy.
Zajímavý příběh, jehož podstatou je především mládí a láska.
Velice se mi líbila kompozice díla, jak vlastně na konci knihy byla předehra k prvnímu dějství, k druhému dějství a ke třetímu. Celkově je dílo psáno čtivým jazykem a i vesnická mluva (nářečí) některých postav byla fajn. Dále je hezké jak Loupežníka všichni pomalu podvědomě znají - ono mládí.
Nadčasový příběh střetu mladé a starší generace. Má i přes své stáří dondnes co říci. Humornou formou vypráví o vážných věcech, což je doména Karla Čapka byť je to jedno z prvních jeho děl. I přes určitou téměř nepostřehnutelnou syrovost každého vnímavého diváka či čtenáře zaujme.
Láska není lup, nedá se ukrást, nedá vynutit, nedá se mocí vzít...
O lásce a milování, o žalu a vzpomínání. O tom, co život dává, o tom, co život bere. O touze uvěřit, o strachu, o věčném boji srdce s rozumem, o pochybnostech, o tom, že zůstat není snadné, ale odejít je někdy mnohem těžší...
Láska je, co tě opustilo, láska je to, co pominulo, láska se nikdy nevrátí...
A přece, kdybychom nevěřili, kdybychom nemilovali, o čem bychom snili?
Akorát ten konec... Utekl? Vrátil se? Čekala?
...že nemá rozum, s cizím člověkem! Vyběhnout za ním, do řeči se dát, v noci ho čekat, nepřijde-li snad... -dělá to každá?
...kdo by to nedělal ;)
Na tomhle dílku je znát, že patří k autorově rané tvorbě. Ale nevadí, protože se mi líbilo. Navíc mám pocit, jako bych už Loupeznika někdy předtím četla. Jen jsem to asi nezaevidovala nikde. Mladá láska, láska ženy, láska muže... Co je vlastně láska?
PS: miluju nadávky z divadelních her z dvacátých let. :D
První divadelní hra našeho spisovatele a dramatika. Na prvotinu velice dobře napsaná - v době vzniku Československé republiky. Zakousl se do problému mezilidských vztahů a ve hře je plno myšlenek na toto téma. Jistě, jsou tam i slabší místa, ale to u prvotin bývá. Autor si v době, kdy psal tuto hru psal, neuvědomoval, jaká jiná, a mnohem složitější témata do jeho her, život přinese!
Obecně mám Čapkovy hry velice rád. Tedy konkrétně tragédie. Loupežník jako jeho prvotina, je – proč si to nepřiznat – poněkud horší kniha. Ne špatná, stále se jedná o skvělé drama, ale na jeho jiné hry to nemá.
Komedie je to veselá, svižná a kraťoučká. Některé dialogy se podařily více, jiné méně a rychle se vytratily z hlavy. Na rozdíl od jiných Čapkových dramat ve mně tato kniha nic nezanechala. Žádné hlubší city, žádné dlouhé vnitřní polemiky, či úvahy, prostě nic.
Opravdu se zasmějete, uvolníte se a bude vám všechno na chvíli jedno, milovat tu hru však nebudete. Problematika mladistvé lásky je pěkná, sice je to trošku ohrané téma, ale člověk se v tom stejně dokáže v podání pana Čapka dokáže najít...
Ach to mládí :) ach ta láska :) a co vše jsme schopni pro ni udělat. Pěkné drama ikdyž závěr trochu uspěchaný
Pan Čapek rozhodně napsal i mnohem lepší dramata. Souboj mladické nerozvážnosti a dospělého pohledu na svět je nicméně velmi názorně popsán. Každý z nás, kdo se v mládí bezhlavě zamiloval a byl schopen udělat pro svou lásku cokoliv a nakonec se spálil, se v tomto příběhu určitě najde. Škoda jen, že ten konec tak nějak vyšuměl...
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura divadelní hry morálka divadlo morální dilema morální hodnotyAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jedna z mála Čapkových her, která zastarala. Vztahy, jaké tady panují mezi takhle starou dívkou a jejími rodiči a mezi dívkou a neznámým mladíkem už nijak nerezonují se současností. Samozřejmě Čapek je pořád Čapek a píše svěže a vtipně, umí vystihnout různé lidské typy a dokonce rozsekne scénu vulgarismem u autora zcela nečekaným. A příběh o střetu generací a o tom, že je třeba nepromarnit prchavé a opojné mládí, má pěknou lyrickou a trochu melancholickou atmosféru podobnou Měsíci nad řekou nebo Stříbrnému větru. Ale co je trochu pochybné, je autorovo fandění Loupežníkovi, který tu provádí „home invasion“ – pokud se profesorovi nelíbí, že se cizí týpek zamknul s profesorovou dcerou, která ho zná od včerejška a kterou zjevně ovládá, u nich v domě a odmítá kohokoliv vpustit, jsem na straně profesora.