Maeldunova výprava a jiné povídky přehled

03.04.2021

Čím víc knih poznávám, tím jasněji vidím, že Knihovna je oním labyrintem, ve kterém je ve šťastných chvílích průvodcem i svůdcem podvědomí. Útlý svazeček čtyř drobných literárních prací s podpisem Julia Zeyera a názvem Maeldunova výprava mi přišel do rukou náhodou. Chtěl jsem se více seznámit se Zeyerovou tvorbou, který mě nedávno napoprvé uchvátil svou sbírkou Fantastické povídky. Nuže - žádost byla uspokojena, vábení neustalo. - Titulním a hlavním textem výše zmíněné knížky je na motivy irských bájí Zeyerem vytvořená překrásná pseudolegenda, v níž se hrdina Maeldun vydává na strastiplné pátrání po vrazích svého otce Okara Agy. Hluboce mystický příběh je psán nádherným jazykem a pro mně čistě osobně je důkazem, že Zeyer byl člověkem vidoucím. Členové Maeldunovy výpravy prochází na své odyseji zkouškami a lákadly, aby osvědčili svou čistotu a právo proniknout do nejhlubšího tajemství. Pátrání po vrazích Okara Agy je tak nakonec zavede dál než tušili, protože je stále potkávají podivuhodné události. "...vzmužil se Maeldun a přistoupil k mlynáři a pravil: "Mnoho nevysvětlitelného je pod sluncem a mlýn tvůj patří mezi hádanky. Považuješ to pod svou důstojností, poučit mě nevědomého?" "Nikoli," odvětil mlynář. "Věz, že stojíš na prahu mlýna Přeludů. Všechno na světě, lidé i předměty, mají podstatu a tvářnost. Býti a zdáti se, toť dvojí. Lidé soudí dle toho, co se zdá. V tomto mlýně však přemele se všechno zdání, všechen přelud, všechen klam a všechna lež důkladně a z toho všeho, co se zdálo, zbude jen, co pravdě jest a vezme na sebe pak pravou svou tvář. Vše, co na zemi žije, vše, co na zemi se koná, tvoří, zhotovuje, vejde někdy těmito vraty v můj mlýn a vyjde přemleto pak druhými vraty na dráhu vedoucí k váze, kde někdy váženo bude. I ty i tvoji druzi přijdete opět, až doba vaše vzejde, do mého mlýna, vy i vaše skutky. Jdi a pamatuj!" Příšerný mlynář se usmál, ale úsměv jeho byl tak hrozný, že Maeldun a jeho přátelé se třásli na celém těle, ač byli muži velice odvážní" - Při cestě k moři je přiláká podivný hlahol, připomínající zpěv žalmů. Jedou po zvuku a spatří ostrov, kde je uvítá stařec zahalený pouze do svých bílých vlasů, sahajících mu až na zem. Ten jim vypráví podivný příběh o mnichu Ambrožovi, který prožil cosi nesdělitelného. "Všickni se zachvěli, ale opat tázal se tiše slavnostně: "Odpověz nám ve jménu božím! Jsi ty snad přelud toho ztraceného bratra?" Bratr Ambrož sebou trhl, v hlavě mu zavířilo, hleděl kolem sebe. Tu spatřil obraz svůj ve vlnách jezera. Bílé vlasy mu padaly k pasu a bílé vousy mu sahaly na kolena. Tvář jeho byla zsinalá, oči vyhaslé, jako u mrtvoly. To byl on, on, jenž ráno stál zde u tohoto samého jezera v jasné záři svého mládí - a pod paží měl ještě posud tu knihu, v níž byl za úsvitu četl, než vyšel z kostela do lesa! Nevěda ani, co činí, otevřel knihu a zahlédl založený list... Zahlédl na něm ten stříbrný pruh, proplétající se křídly malovaných andělů, a v něm slova: - - -"a staletí tam minou jako na zemi okamžik" - - - Tu věděl vše, tu uhodl vše. Slyšel slova své pochyby, své modlitby! Pustil knihu." Nemá cenu citovat zde více, Maeldunova výprava je text ani ne sedmdesátistránkový, ale dechberoucí. - V knížce následuje též velmi pěkná Pohádka o dobrém careviči Evstafovi, sepsaná pro změnu podle ruských národních legend. Naučné mudrosloví s malebnou obrazností. - Příliš mě neoslovila (jakoby)bretonská legenda Kristík a už zcela nezasažen jsem byl škrobenou mravokárnou selankou Bílá holubice od Marie Edgeworthové, kterou Zeyer bůhvíproč přeložil a do svazečku zařadil, protože se jednalo původně o edukativní výbor určený mládeži. No, tady bych byl trochu skeptický v rozumnost toho záměru. - Především pro Maeldunovu výpravu určitě má smysl tento krásný kousek Zeyera číst. Vazba té knížečky je prostě nádherná. Jak hodnotit jako celek? Dávám zde pět hvězd, ale jen za první dvě povídky tohoto svazečku.