Na sklonku dne přehled

01.07.2019

a cyklus se uzavírá...kdy příběh nám zčásti vyjeví vzpomínky Alidiny dcery Ales...(ty jména byla docela podobná..žeby přesmyčka z Asle ??) jak Alida našla zázemí u Asleika, a nejen zázemí , ale i slušný život, lásku ? a 2 dcery jako bonus...syn Sigvald vyrostl , a jako talentovaný houslista zmizel ve světe...

A Alida vzpomíná, jak našla na cestě s Asleikem do bezpečí náramek..poté, co jí Asleik vyjevil celou hroznou pravdu o Aslem a jeho konci, ještě stále nechce otevřít oči, zdráhá se uvěřit tomu, co tušila a co hlavně cítila, vědíc, že Asle se jí už nevrátí... (ehm, loď, dům, bydlení, jídlo, vše nalezeno "jenom tak", po všech těch peripetiích - no tak, Alido !! )

"... a Alida vezme náramek do ruky a podrží ho před očima a ale no taková krása, pomyslí si, tak zlatý a tak modrý a tak krásný, určitě je z nejryzejšího zlata, a ty modré perly, jako tenkrát nebe, když s Aslem byli nebe, jako moře tenrkát, když s Aslem byli moře, tak zlaté a tak krásné a tak modré jsou ty kameny, pomyslí si Alida, a náramek je dárek od Asleho, tím si je jistá, pomyslí si Alida , zkrátka to ví a ví to tak jistě, jak to jen člověk může vědět, pomyslí si a připevní si náramek kolem zápěstí a tam ho bude mít, dokud bude živa..."

a stará Ales vzpomíná...a vzpomíná na to, jak Alida jednoho dne odešla a pak ji moře vrátilo na břeh...a nakonec sama odchází hledat svůj klid ve vlnách..

....a na konci pak splývá Ales s ALidou...a Alida s Aslem..
"a pak vejde do vln a všechna zima je teplo, všechno moře je Asle a jde dál do moře a to už je Asle kolem ní zrovna jako toho večera, kdy se potkali poprvé a kdy hrál Asle poprvé v Dylgje k tanci, a všechno je jenom Asle a ALida a vlny se převalí přes Alidu a Ales jde dál do vln, pořád jde, jde dál a dál do vln a pak se vlna převalí přes její šedivé vlasy......"

30.07.2018

Fosse a jeho flow završuje svoji baladickou přehazovačku mezi snem a realitou, mezi roztřesenými vzpomínkami lidí na další lidi a vše i s nefunkční klávesou tečky. Více než o příběhu je Fosse o formě, jak sám říká, vychází ze své krajiny a z jazyka, je k tomu všemu připoutaný... k moři, skalám, větru a kdo by se divil, seveřani mají pořád relativně nedotčenou přírodu a chladný klima a příjemnej vítr, co vám nezpomaluje funkci mozku (na druhou stranu můžete dát třeba Brazílii, kde je takový horko, že když se holka vysmrká do kapesníku, znásilní ji a uřežou jí tam za to hlavu). Zajímavá trilogie a podle tradičních měřítek dost těžko ohodnotitelná.