Mandolína kapitána Corelliho přehled

23.08.2024

Tento trpko-sladký román zachytávajúci celú mozaiku príbehov o odvahe, láske, oddanosti a zrade, na pozadí tragických udalostí 20. storočia, v Grécku. Kniha ma nesmierne chytila hneď od prvých strán. Je až neuveriteľné, ako autor dokázal namiešať komediálne a tragické prvky bez toho, aby to vyznelo trápne či dehonestujúco. Bernières má naozaj talent. Všetky charaktery sú výborne vykreslené a čitateľ môže sledovať, ako sa vplyvom rôznych udalostí menia. Veľmi som si obľúbil postavu doktora Jannisa, ktorého inteligencia, priamočiarosť až ironickosť posunula knihu na úplne iný level. Romantická linka je síce ku koncu dosť sentimentálna, ale nie gýčová. Niektoré scény sú naozaj veľmi silné, naturalistické a ukazujú nám, že mi sami sme silnejší, než si uvedomujeme. V texte sa nachádza veľa veľmi múdrych úvah o živote, spoločnosti, láske ale aj vojne či smrti. Kniha mi miestami pripomínala tvorbu Alberta Moraviu. Myslím tým témou a prostredím, nie spracovaním. Ak uvažujete, že si prečítate niečo z edície MM alebo nejakú hodnotnú klasiku, Mandolína kapitána Corelliho je určite skvelá voľba.

17.07.2024

Mandolína kapitána Corelliho je jedna z knížek, kterou jsem si chtěla delší dobu přečíst.
Hned na začátek říkám, že je to naprosto skvělá kniha. Strhující, ironická, napínavá, smutná, občas dost naturalistická a krásná.

Autor mapuje období vpádu italských vojsk do Řecka za vlády Mussoliniho. Příběh se odehrává na ostrově Kefallonia. Italský kapitán Corelli, který je hlavně muzikant a v armádě je spíše omylem, se během okupace nastěhuje k řeckému lékaři Jannisovi a jeho jediné dceři Pelagii.

Kromě milostné linky se v příběhu vine jako červená nit zmar a nepředvídatelnost války, autor do detailu popisuje průběh okupace a například rozhodnutí jednotlivých velitelů a co to má pak za následky.

Příběh je skvěle vyvážen po beletristické i faktografické stránce. Zase jsem si položila další střípek mozaiky k řecké historii a k tomu, co předcházelo rozpoutání občanské války v Řecku (na což zase navazuje kniha Až uvidíš moře).

Postavy tady byly geniální: doktor Jannis (nestudovaný), Pelagia - dívka emancipovanější, než bylo v té době v Řecku přijatelné, bystrý a vtipný Corelli, statečný italský voják Carlo a jeho láska k mužům, silák Velisarios, Kokolis se Stamatisem - jeden roajalista, druhý komunista a přesto skvělí přátelé a mnoho dalších.

Konec mě poměrně dost překvapil a zajímalo by mě, co chtěl autor přesně říct tím úplně posledním odstavcem. :-)

"Má ještě dost času, aby se probudil, pojedl chleba okořeněný oreganem, spočítal stádo a vyhnal ho na pastvu. Jeho život běžel mimo čas, klidně mohl být jedním ze svých předků..."

"Ženy sekýrují, jenom když mají pocit, že si jich nevážíme."

"Neštěstí se skryje ve spánku."