Max Havelaar přehled

(SPOILER) Jak zmiňuje už komentátorka Thanyss, tenhle základní kámen moderní nizozemské literatury je opravdu neobvyklá směsice. Moderní je na něm břitká společenská kritičnost, ne ale žánrový tvar. Ústředním tématem je neřádná a alibistická nizozemská správa dobové Jávy, vedoucí k vykořisťování místního obyvatelstva i daleko za rámec toho, co sami kolonizátoři považovali v polovině 19. století za legitimní. Toto ústřední téma, rozpracované do detailních popisů místních mocenských struktur, jejich vzájemného klamání, krytí a trvalého lakování narůžovo ve směru k nadřízeným, je ovšem rámováno z dnešního pohledu dost složitě a zvláštně, nemluvě o jeho vlastním žánrovém složení a prokládání. Sám donkichotský hrdina Havelaar nemluví sám za sebe, jeho zkušenost je jakoby zprostředkována pořadatelem jeho zápisků Sternem a to celé je ještě obšírně rámováno satiricky přihlouplým podáním nafoukaného Droogstoppela, makléře v kávě. (Že domorodcům někdo bere buvoly? „Já jsem nikdy buvola neměl, a přece jsem spokojený“.) Do toho všeho pár básní, tragická legenda o Saidjahovi a Adindě i dlouhý seznam rozličných pojednání, které si Havelaar – a tuším i skutečný úředník Douwes Dekker alias později Multatuli – přivezl z koloniální Jávy. A nakonec odložení veškerého rámování a přímý autorský apel na domácí veřejnost a panovníka. Stylově zkrátka předmoderní mišmaš, tak jako i další Multatuliho knihy. (Série Ideën, Myšlenky, je prý žánrově něco jako u nás Demlovy Šlépěje, nekončící řada zápisků silného autorského ega). Jenže těžko se tomu pošklebovat, když to zřejmě docela významně zafungovalo, a lepit na to z 21. století takový nebo makový počet hvězdiček mi moc nejde. Za čtenářský zážitek třeba čtyři, jedním dechem to tak úplně nebylo, ale o to u sto šedesát let starého románu asi ani nejde. Vydavatelsky je Multatuli výzva: Max Havelaar byl před půl stoletím tím posledním, co od něj v češtině vyšlo. Na volném trhu nic. Woutříček Pieters asi stačí tak, jak ještě o deset let dřív vyšel v SNKLU, ale co třeba v češtině nějaký ten výbor z Myšlenek, nebyl by?