Mé svědectví o Otokaru Březinovi přehled
Jakub Deml
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69033/me-svedectvi-o-otokaru-brezinovi-69033.jpg
4
10
10
2. nezměněné vydání v 500 číslovaných výtiscích. Mé svědectví o Otokaru Březinovi je vzpomínková kniha českého básníka Jakuba Demla pojednávající o jeho přátelství a rozhovorech s Otokarem Březinou. Jedná se o vůbec nejobsáhlejší Demlovu knihu (má 554 stran). Deml v knize prezentuje i své vlastní názory; kniha navíc obsahuje jeho poznámky na okrajích knihy. Kniha po svém publikování vyvolala skandál. Otokar Březina byl nejuznávanějším českým básníkem 20. století; byl považován (i díky samotářskému způsobu života a básnickému odmlčení se) za národní symbol a za zřece. Proto bezprostředně po jeho smrti vyšlo mnoho vzpomínkových knih, s jejichž pietou Demlova otevřenost ostře kontrastovala a šokovala nejen veřejnost, ale i kritiku: reagovali například Jaroslav Durych, Emanuel Chalupný, František Chudoba, Emanuel Rádl a F. X. Šalda ("Po knize Chalupného působí kniha Demlova jako by ses propadl z prvního patra do smrdutého sklepa. Jsme v páchnoucím ovzduší nejpustší literární malichernosti...", Zápisník F. X. Šaldy). Lidé byli především překvapeni maloměšťáckou nízkostí některých Březinových výroků a jeho antisemitismem. Dílo nejen způsobilo, že Demlovi přibylo mnoho nových nepřátel, ale inspirovalo i vlnu polemických spisů, které napsali například Jan Vrba: Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti, Otto 1932 - "Chci ukázati jenom krásného, vzácného, ušlechtilého a spravedlivého člověka, jehož památka byla hnusně poplivána." (cit. dílo, str. 25) nebo Jan Rambousek: Básník Otokar Březina a Jakub Deml, vl. nákl., Kežmarok 1931 - "V roku 1913 jsem řekl Otokaru Březinovi, jak na jiném místě této knihy uvádím, že Jakub Deml není člověk normální, ale že je, jak se říká u nás na Mělnicku, "střelený"." (cit. dílo, str. 7) atd. Jedním z mála českých literátů, kteří se Demlovy knihy veřejně zastali, byl Karel Čapek, který potvrdil autenticitu Březinových výroků. Zůstává však skutečností, že toto dílo Demlovi, který ve dvacátých letech dosáhl úspěchů a uznání, nesmírně uškodilo. Mé svědectví o Otokaru Březinovi je jedna z nejvýznamnějších Demlových knih, zásadních pro poznání jak umění, tak názorů tohoto českého básníka.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Kniha obávaná, diskutovaná, objemná, nepřijatelná... Bál jsem se vůbec Svědectví otevřít, ale nakonec musím říct, že se mi četlo i při jeho neurovnanosti a obsáhlosti velice dobře, myslím, že bych snesl i dvojnásobný rozsah. Vlastně mě to bavilo více než adorované Zapomenuté světlo. Samozřejmě je nutné (NUTNÉ!) číst s odstupem a tolerancí, s tím odstupem, který při psaní vždy chyběl Demlovi. Ale právě tím chybějícím odstupem si mě touto knihou získal - vřelostí, upřímností, přímostí člověka jdoucího (od narození) k smrti, a svými soudy a sudičstvím i ke společenské zkáze - a literární nesmrtelnosti. Čtěte.
Četl jsem to v době hluboké normalizace a bylo to pro mne nesmírné povzbuzení. Jedno ze základních děl českého, resp. moravského katolicismu, u nás stále - bohužel - málo známé.-------------------------- „neboj se, tvůj čas přijde a pochopí se, že kniha, jako je tato, bude věčně nedokončena, tak jako v tomto čase nikdy nebyla započata, a že tvým bděním a ještě více tvými sny byla stotisíckrát psána, stotisíckrát proplakána, stotisíckrát prokleta a oslavena, rozemleta, roztrhána, pohřbena a pokálena – potom kousíček po kousíčku sestavována a stmelována, teplou krví stmelována; rozkopána, poplivána, roztrhána, vědomě a zúmyslně posviněna, rozdeptána, rozmělněna, rozzničena, rozesmáta, rozjsoucněna, teplou krví zejsoucněna!“.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 20x |
| v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
Jakub Deml, 1878–1961 Otokar Březina, 1868-1929
Autorovy další knížky
| 1934 |  Zapomenuté světlo |
| 2000 |  Moji přátelé |
| 1912 | Hrad smrti |
| 1914 | Tanec smrti |
| 1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
Ono je asi dost známé, že Deml byl také pěkný poděs :-)
Kdyby se ve své knize více věnoval vlastním Březinovým básním, tak by z toho Březina nemohl vyjít až jako takový antisemita a klerikál - vždyť dokonce i Deml sám popisuje, jak mu Březina kladl na srdce, aby nepsal proti židům, a jak se ho dotklo, když o něm Deml psal jako o katolickém básníku.
Na druhou stranu se Březinovi nelze divit, že ve styku s Demlem vystupoval jako zastánce katolicismu. I kdyby O.B. neměl tak rád mystiku, spiritualismus a takové věci, tak s J.D. stejně asi ani jinak jednat nešlo.
Především měl ale velkou slabost pro literaturu - včetně i takových nezvyklých zjevů jako Laurence Sterne, James Joyce ... nebo Jakub Deml.