Chrám větrů přehled

12.12.2024

rereading ( > 1x ): Chrám větrů je snad jediný díl krom prvního, který mi i po těch 15 letech od prvního čtení série utkvěl v paměti. A zpětně se tomu vůbec nedivím. Atmosféra v Ochránci Lorda Rahla je vysloveně neutěšená, mrazivá a depresivní. Je až neuvěřitelné, jak moc beznaděje se kolem našich hrdinů stala točí. Zároveň je děj ale návykově napínavý, jelikož prostě chcete vědět, jestli se hrdinové dokáží s nepřízní osudu vypořádat. V téhle části se objevuje spoustu nových postav a s nimi nové zápletky, kde každý hraje svoji úlohu. Opět jsme dostali sadistickou scénu, která ale tentokrát snad poprvé padla na úrodnou půdu a dokázala vyvolat ty správné emoce (i když jde, zase, o násilí na ženách). A teda také mě fascinuje, jak Richard ani Kahlan nemají sebemenší problém na první dobrou věřit cizím, nedávno příchozím lidem, což vzhledem k tomu, že skoro každá druhá postava je zloun, nedává moc smysl. Po dočtení jsem měla dlouhou dobu velmi nepříjemné pocity, spojené se zneživováním dětí, neustálým strachem a s totální beznadějí. Druhá část Proroctví císaře za mě zcela nedostála svému názvu, protože kruci, už chci víc císaře! Jinak byl ale díl nejlepší ze všech a stojím si za tím, že v tomto bodě měl autor sérii skončit. Historie Chrámu větrů sice byla hodně chaoticky napsaná, ale vyvážil mi to zbytek děje. Goodkind uměl velice dobře pomalu budovat napětí a v této druhé polovině příběh vygradoval neskutečným způsobem (mor, Drefan, Chrám větrů, Clarissa s Nathanem, který měl všechno do puntíku promyšlené). Ještě že to vyvažovaly vtipné a klidné epizodky se Zeddem a Annou. Celkově se mi moc líbí přerod Richarda z naivního kloučka na ultra kladného OP hrdinu. Dokonce se s Kahlan už nejspíš naučili komunikovat svůj vztah, a tak je závěr nádherně pohádkový. A jaktože jim Grač nepřiletěl gratulovat? :)

P.S. Ale ten překlad? Lesní rádce?? Co to jako je, nějaký elf, nebo ekolog? Proč ne prostě zálesák? Šmarja. A takových nesmyslů tam bylo plno.

26.02.2021

Z každým dalším dílem chápu víc a víc rozdělení na dvě části u předešlé edice. U každé knihy si dám cca půlku. Pak mám půlroku a zbytek zhltnu na posezení. Goodkindovy bichle by snesly proškrtání. Překvapení z prvního díly, když jsem si v závěru říkal: "Co tam chtějí ještě dělat?" a pak přišla maje oblíbenkyně Dena, se tentokrát nekoná. Osobně mě začíná iritovat kolika zkouškami vztahu chce ještě Richarda a Kahlan provést (píšu to po zhltnutí první půlky Ducha ohně, tak mám jasno :-) ; jo a zasekl jsem se :-D ). Po zabití Darken Rahla jsem se bál jaké nebezpečí může být větší. Ono to šlo občůrat Strážcem a Darkenem podruhé. Jagang také nepůsobí jako ořezávátko. Problém je, že knihy sklouzávají k epizodickému charakteru - Jagang na nás hodil tohle, my jsme si to pokáleli takhle. Já už bych chtěl řežbu s Císařským řádem. Zatím to smrtí hodně studenou válkou. Snad v druhé půlce pátého dílu, ale bojím se, že Řád zase bude hrát druhé housle. V Chrámu větru mám jedno malé zklamání. Od začátku je zřejmé, kdo je onen tajemný zabiják a moc mě mrzí, že vrah nebyl někdo jiný. Přesto dávám pět hvězd, protože je zde hromada skvělých momentů. Kahlenina pomsta, která se vyvine v částečnou rehabilitaci "zlé" postavy. Drefanův popis epidemie, který jakoby vyskočil z roku 2020. A nepřekonatelný popis myšlenkových pochodů Kahlen, když se snaží vyrovnat s nepřízní osudu. Prostě famózní. Jo a Nadine je tak nádherný prototyp maloměšťácké p**e až to bolí, ale seděla tam výborně. Jo, holt některé chyby z minulosti mají tendenci se vracet.