Mecenáš a jeho zeť přehled
Arno Pařík
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176988/bmid_mecenas-a-jeho-zet-8FJ-176988.jpg
5
1
1
Alexander Brandejs (1848-1901) byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla - M. Alše, F. Ženíška, V. Brožíka, J. Tulky, A. Chittussiho a J. Schikanedera, sochaře J. V. Myslbeka a básníků J. Vrchlického a J. Zayera a mnoha dalších. Malířství se věnovala také jeho dcera Helena, žačka A. Slavíčka, která se roku 1903 seznámila v Paříži s malířem Adolfem Wiesnerem, jehož dílu je výstava v Židovském muzeu věnována především. Adolf Wiesner (1871-1942) byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů "Spolku výtvarných umělců Mánes" a uměleckého měsíčníku české moderny "Volné směry". Byl autorem figurálních kompozic, portrétů, melancholických krajinných motivů i grafických dekorativních prací. V letech 1900 až 1910 žil a pracoval převážně v Paříži, kde se stýkal s Alfonsem Muchou a dalšími českými umělci. Svoji poslední výstavu měl v Praze v roce 1936. Po okupaci v březnu 1939 byl Adolf Wiesner deportován do terezínského ghetta, kde zemřel 10. října 1942.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mecenáš a jeho zeť. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mecenáš a jeho zeť v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Doporučených | 1x |
Štítky knihy
české malířství Mikoláš Aleš, 1852-1913 mecenáši
Autorovy další knížky
| 1991 |  Staré židovské hřbitovy Čech a Moravy |
| 2001 | Robert Piesen |
| 1991 | Židovská Praha |
| 2020 | Praha: Historické centrum a Průhonický park |
| 2007 | Pražské ghetto v obrazech |
Třetí publikace od pana Paříka, do které jsem se letos pustila, a opět nadšení a tolik nových informací a jmen. Tolik! Dávám plný počet hvězd. // Českému malířství zdar!
---------------------------------
CITÁT:
,,(...) Jako spisovatel má svůj sloh, komponista hudební svůj rytmus, tak každý výtvarník má svůj zrak a nesmíme lpěti na šabloně, žádáme-li pravé umění! Vždyť každý z nás jinak vidí podle toho, jak kdo jest přístupen přírodě a poznal její krásu, proč žádati od výtvarníka šablonu galeriovou, když sám náš cit příčí se šabloně, nač obmezovat sloh a písmo vypravovatele, jeho individualitu? Proč právě odsuzovati to, co dodává dílu jeho největší ceny? (...)"