Mefisto přehled
Klaus Mann
Jedno ze základních děl světové literatury, napsané r. 1936, líčí životní příběh kdysi talentovaného umělce, který se vetřel do přízně mocných třetí říše.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , OdeonOriginální název:
Mephisto: Roman einer Karriere , 1936
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mefisto. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (51)
Když je doba roztříštěná odobně jako za Výmarské republiky, je snadné udělat si špatný úsudek. Rozpoznat, co kam směřuje, vyhnout se fanatizmu (většinou zaštítěnému ošidně ušlechtilými ideály), zaujmout morálně správný a nezviklatelný postoj, - to naopak snadné vůbec není a nikdy nebylo.
Höfgen ten chaos přezíravě podcenil. Dopřál mu pozornosti jen jako prostředku k dosažení svých kariérních cílů a uspokojení svého ega, stravujícího sebe sama. Ignoruje stále zřetelnější signály, platí čím dál víc za cosi, co je už jen uměle vyvolanou glorifikací jeho hereckých exhibicí, jimž obětoval kohokoliv a cokoliv. Nakonec sebe celého. Upsal duši - za nic.
Přesah díla a klady či zápory zpracování popsali jiní. Já se dobrala ke čtvrté hvězdě skrze seznámení s Gustavem Gründgensem; rozkrylo mi to divně osobní předpojatost, se kterou autor Höfgena líčí.
Vynikající dílo, tzv. klíčový román, pro které mám slabost. Literárně zdařilý, psychologicky propracované postavy, důležité téma. 100 %
Související novinky (1)
Knižní novinky (27. srpna - 9. září)
27.08.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mefisto v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 342x |
ve Čtenářské výzvě | 33x |
v Doporučených | 22x |
v Knihotéce | 275x |
v Chystám se číst | 158x |
v Chci si koupit | 21x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura fašismus divadlo herci kariéra Výmarská republika rozhlasové hry
"Ze všech zlotřilců je však nejzlotřilejší Hendrik Höfgen, pročež sklízí také největší obdiv. Z jeho bledé, ďábelské tváře, z jeho zastřeného a znaveného hlasu je znát, že je důvěrně obeznámen se všemi neřestmi a že z nich dokonce dovede finančně těžit. Je to zřejmě vyděrač velkého stylu, se zvrhlým úsměvem uvádí bez rozpaků mladé lidi do neštěstí, jeden z nich spáchá sebevraždu na otevřené scéně a Hendrik, ruce v kapsách, cigaretu v ústech, monokl v oku, se pomalu loudá okolo mrtvoly. Obecenstvo si s hrůzou uvědomuje: tento člověk je vtělené zlo. Je tak naprosto, tak dokonale špatný chlap, s jakým se v životě setkáme jen výjimečně. Zdá se, že se někdy sám zhrozí své absolutní špatnosti, jeho bílá tvář pak ustrne, jeho rybí smaragdové oči bezútěšně šilhají a trpitelský rys na citlivých spáncích se prohloubí.
Höfgen hraje bohatému berlínskému obecenstvu výlupek zrůdnosti a má senzační úspěch. Zvrhlost je pochoutkou pro boháče a Höfgen jim ji dovede podat."