Měsíc je drsná milenka přehled

08.07.2024

Väčšina príbehu sa točí okolo Randovej objektivizmu a politiky libertarianizmu, ale je to napísané s priam remeselníckou pútavosťou. Inak povedané, zhltla som to raz-dva.

„Lidi v sobě musejí mít nějakou hluboce zakořeněnou představu upírat ostatním to, co jim dělá radost. Pravidla, zákony, vždycky mají potírat toho druhýho. Jakobychom v sobě nosili temnotu, kterou se nám nepodařilo setřást ani poté, co sme slezli ze stromu. Nikdo z těch lidí totiž neřekl: „Prosím, schvalte to, abych já nemohl dál pokračovat v dělání toho, o čem vím, že bych dělat neměl. Net, přátelé. Vždycky šlo o něco, co nesnášeli u svých sousedů. „Zabraňte jim v tom pro jejich vlastní dobro.“ Ne proto, že by to snad nějak ubližovalo komukoliv jinýmu.“

Postavy sú viacmenej sympatické, i keď občas ploché vo svojom správaní a uvažovaní. Mikovi sa nedá nefandiť, ale neubránila som sa paranoji, či ich nakoniec nezradí.
Hlavný hrdina nakoniec pôsobil väčšmi ako stroj než samotný Mike. So všetkým sa rýchlo vyrovnal a zmieril. Kam ho poslali, tam šiel, a to aj napriek tomu, že v sebe údajne nemal ani jeden revolucionársky gram.

Celkom by ma zaujímalo, aké skóre by kniha získala v Bechdelovom teste. To nepriamo súvisí aj s tým, ako veľmi bije do očí súznenie so sexuálnou revolúciu. Podľa Heinleina sa Luňáci v tomto (ale iba v tomto) smere medzigalaktickou rýchlosťou odpútali od evolučnej línie Homo sapiens na Zemi a vzali si príklad od polygamných orangutanov…

„V každé době je nutné přispůsobit se populárním mýtům. Kdysi dávno byli králové vybíraní božstvem, takže někdo musel zařídit, aby bohové dostali na výběr toho správneho kandidáta. V dnešní době je nejoblíbenějším mýtem vláda lidu. Ve své podstate však jde o totéž.“