Město a psi přehled
Mario Vargas Llosa
Tento částečně autobiografický román (Vargas Llosa, který několik let také z donucení studoval na vojenském gymnáziu, se dá identifikovat v postavě Básníka) se stal jedním ze zakládajících děl boomu latinskoamerické literatury 60. let, k jeho proslulosti v Peru přispělo mimo jiné i to, že jeho výtisky byly na dvoře vojenského gymnázia manifestačně spáleny. Vargas Llosa zachytil konflikt chlapců s nesmyslným vojenským drilem a absurditou lživého světa dospělých zcela novými postupy, které později zdokonalil a rozvedl v dalších svých knihách (prolínání časových a vypravěčských rovin, nejistá identita postav, tzv. skrytý údaj, zvyšující napětí jako v detektivce, otevřené interpretační možnosti apod.).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Mladá frontaOriginální název:
La ciudad y los perros, 1963
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Město a psi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Ze začatku jsem se trošku děsila, že kniha bude převážně o drsných až nechutných praktikách studentů peruánského vojenského gymnázia a malinko jsem se ztrácela ve větším množství vypravěčů. Ale jak začali chlapci v ich-formě vyjevovat i svoje citlivé duše (toužící po lásce, kamarádství a porozumění rodičů) a jejich příběhy se do sebe proplétaly, bavila mě kniha víc a víc a ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nemorální chování dospělých v zásadních věcech tu tvoří pěkný kontrast k teenagerům, kteří se sice k sobě běžně chovají jako psi, ale v důležitých otázkách jsou nositeli "vyššího principu mravního".
Chtělo by to po dočtení začít znova od začátku, podruhé se znalostí, které retrospektivní pasáže patří ke kterému kadetovi. Nevadí mi, že jsem se na začátku ztrácela, nejistota k Městu a psům patří, ale když jsem si ztotožnila hlasy, už jsem si nebyla jistá, co z předchozího se koho týkalo, příliš si byly ty mládežnické party a obdiv k dívce podobné. Může to ale být vinou delších přestávek v četbě.
Aby bylo jasno, složitou výstavbu se střídáním perspektivy, času i formy nehaním, vůbec ne. Právě napětí mezi celkem obyčejnými kluky a jejich o pár let starším smečkovým já ("psi" jsou sice nejnižší ročník, ale přísloví o silnějším psu tady platí všeobecně) z velké části tvoří dynamiku knihy. Vargas Llosa je výborný psycholog, takže jednak každá z postav, které dostaly víc prostoru, je jedinečná a zapamatovatelná, jednak několikeré proměny jejich chování i dojmu, jakým působí na čtenáře, jsou uvěřitelné. A že těch zdánlivě konečných gradací bylo několik. Není to překombinované, naopak je konec paradoxně civilní: účastníci zapomínají, to čtenář má o čem přemýšlet.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Město a psi v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 67x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 59x |
v Chystám se číst | 49x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
napětí armáda psychologické příběhy Peru internát vojáci společenské romány peruánská literatura hispanoamerická literatura internátní školaAutorovy další knížky
1984 | Tetička Julie a zneuznaný génius |
2005 | Zelený dům |
2003 | Vypravěč |
2007 | Zlobivá holka |
2004 | Kozlova slavnost |
Mario Vargas Llosa se řadí k autorům, jejichž prvotina patří k tomu nejlepšímu, co v životě napsali (tím nechci shazovat jeho pozdější tvorbu, zatím všechno, co jsem od něj četl, se mi hodně líbilo). Tady se ostatně asi ani není čemu divit, protože nejlepší školou je praxe a prvopis téhle knihy (jak se člověk dozví v krátkém, ale na informace bohatém, i když socialisticky tendenčním doslovu – vzhledem k době vydání) vydal na 1200 stran, než je autor důkladně seškrtal. Je to kniha velice působivá – v prvé části sice vypadá jen jako takové zajímavé vyprávění o nelehkém životě studentů vojenského gymnázia, druhá část je ovšem napínavá jako nejlepší detektivky (ostatně část odborné veřejnosti knihu jako detektivní román také označuje, byť se tomu autor vehementně bránil). Přinejmenším zčásti je to v použité metodě, kdy čtenář kousek po kousku odhaluje, co se stalo a proč, hlavně z vnitřních monologů hlavních hrdinů, přičemž až do postupného odhalení jednotlivých mluvčích může pouze hádat jejich totožnost. Možná trochu škoda těch radikálních zásahů do knihy ze strany autora – osobně si myslím, že konec původně autor zamýšlel trochu jiný – nikoli z hlediska toho, kdo je pachatelem činu určujícího děj druhé poloviny knihy, ale z hlediska jeho motivace. V každém případě je to ale kniha, kterou vřele doporučuji k přečtení.