Město a psi přehled

25.03.2024

Mario Vargas Llosa se řadí k autorům, jejichž prvotina patří k tomu nejlepšímu, co v životě napsali (tím nechci shazovat jeho pozdější tvorbu, zatím všechno, co jsem od něj četl, se mi hodně líbilo). Tady se ostatně asi ani není čemu divit, protože nejlepší školou je praxe a prvopis téhle knihy (jak se člověk dozví v krátkém, ale na informace bohatém, i když socialisticky tendenčním doslovu – vzhledem k době vydání) vydal na 1200 stran, než je autor důkladně seškrtal. Je to kniha velice působivá – v prvé části sice vypadá jen jako takové zajímavé vyprávění o nelehkém životě studentů vojenského gymnázia, druhá část je ovšem napínavá jako nejlepší detektivky (ostatně část odborné veřejnosti knihu jako detektivní román také označuje, byť se tomu autor vehementně bránil). Přinejmenším zčásti je to v použité metodě, kdy čtenář kousek po kousku odhaluje, co se stalo a proč, hlavně z vnitřních monologů hlavních hrdinů, přičemž až do postupného odhalení jednotlivých mluvčích může pouze hádat jejich totožnost. Možná trochu škoda těch radikálních zásahů do knihy ze strany autora – osobně si myslím, že konec původně autor zamýšlel trochu jiný – nikoli z hlediska toho, kdo je pachatelem činu určujícího děj druhé poloviny knihy, ale z hlediska jeho motivace. V každém případě je to ale kniha, kterou vřele doporučuji k přečtení.

11.03.2022

Ze začatku jsem se trošku děsila, že kniha bude převážně o drsných až nechutných praktikách studentů peruánského vojenského gymnázia a malinko jsem se ztrácela ve větším množství vypravěčů. Ale jak začali chlapci v ich-formě vyjevovat i svoje citlivé duše (toužící po lásce, kamarádství a porozumění rodičů) a jejich příběhy se do sebe proplétaly, bavila mě kniha víc a víc a ke konci jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nemorální chování dospělých v zásadních věcech tu tvoří pěkný kontrast k teenagerům, kteří se sice k sobě běžně chovají jako psi, ale v důležitých otázkách jsou nositeli "vyššího principu mravního".