Mesto osamelosti přehled
Olivia Laing
Keď sa Olivia Laing presťahovala do New Yorku, ocitla sa v priestore osamelosti. Tejto zahanbujúcej skúsenosti sa spoločnosť vyhýba ako moru, ale juzačala fascinovať a rozhodla sa „mesto osamelosti“ skúmať prostredníctvom výtvarného umenia. Vo svojej knihe sa prechádza New Yorkom, dielami a životmi Edwarda Hoppera, Andyho Warhola, Davida Wojnarowicza či Henryho Dargera a poskytuje živý obraz toho, čo znamená byť sám a osamelý. Neskúma len príčiny tohto stavu a jeho prejavy, ale aj spôsob, ako mu vzdorovať a ako sa z osamelosti vymaniť.... celý text
Literatura světová Literatura naučná
Vydáno: 2023 , InaqueOriginální název:
The Lonely City: Adventures in the Art of Being Alone, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mesto osamelosti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Mesto osamelosti je výnimočná a neskutočne obohacujúca kniha. Žánrovo by som povedal, že je to niečo medzi esejou, reportážou a možno aj recenziou. Predstavuje spojenie osobného príbehu s umeleckým výskumom doplneného o psychologické prvky. Kniha sa veľmi dobre číta. Druhú polovicu som zhltol za jeden večer. Je to jedna z tých kníh, ktoré vás nenechajú len tak sedieť. Pri čítaní som si musel googliť diela umelcov, prebudila vo mne veľkú zvedavosť a túžbu vedieť o nich viac. Dokonca som vďaka nej objavil ďalšie, úplné iné dve knihy, ktoré si chcem prečítať. Tému osamelosti autorka spracovala veľmi jemne, citlivo a zároveň prakticky. Nehovorí o nej ako o abstraktom pojme, ktorý sa nás tak nejak všetkých dotýka, ale ukazuje ju na životoch a dielach skutočne žijúcich ľudí. Okrem toho sa venuje aj témam LGBT, chudobe, izolácie, diskriminácie, epidémie HIV a psychickým chorobám. Nemusíte sa však báť, že by sa jednalo o depresívne čítanie. Mesto osamelosti poskytuje aj určitý nadhľad a nádej. Toto je bezpochyby jedna z najlepších kníh, aké som tento rok prečítal a aké som vôbec v živote prečítal. Výborná a odvážna kniha, ktorá bezpochyby stojí za prečítanie, odporúčam.
Po dlouhé době čtu knihu ve slovenštině, protože česky nevyšla, což je škoda. Ale mně se slovenština velmi líbí, takže občas si v ní něco moc rád přečtu... Spojení témat město, osamělost, samota, výtvarné umění a životy umělců mě zlákalo ihned a knihou jsem nadšený. Britská spisovatelka Olivia Laing (*1977) popisuje v esejisticko-autobiografické knize Mesto osamelosti – O umení byť sám (The Lonely City – Adventures in the Art of Being Alone; 2016) i vlastní zkušenosti se samotou a osamělostí poté, co se odstěhovala do New Yorku a začala zde zkoumat životy a tvorbu několika umělců, kteří se se samotou potýkali a ve svých dílech ji reflektovali. Vedle slavných jmen Edwarda Hoppera a Andyho Warhola jsou to pro mě dosud neznámí umělci David Wojnarowicz nebo podivínský a samotářský Henry Darger, po jehož smrti bylo objeveno množství kreseb, maleb a rukopisů, mj. i pohádkový román, který má 15 145 stránek včetně několika set ilustrací a je považován za nejrozsáhlejší román psaný latinkou (pro srovnání: Proustovo Hledání ztraceného času má 3 200 stran).
Autorka probere i témata nemoci AIDS či problematiku života gayů, dotkne se třeba i Klause Nomiho, extravagantního popového zpěváka–kontratenoristy, první slavné oběti AIDS, osamění po krachu milostného vztahu, života s psychickou poruchou, nešťastného a těžkého dětství, virtuální reality a sociálních sítí či výzkumů a názorů psychologů a psychiatrů, kteří se osamělostí zabývali vědecky, atd.
Podobné mnohovrstevnaté knihy mám velmi rád a témata, jimiž se autorka zabývá, se mě hluboce dotýkají: jsem městský člověk a samotář, samotu miluji, ale občas se potýkám i s osamělostí, zajímají mě umělci a umění i podivíni jako Darger, stejně jako problematika lidské psychiky, dětství nebo života gayů atd.
Jediné, co mě na překladu ruší, je podivný přístup překladatelky či redakce k přechylování ženských příjmení. Někdy jsou přechýlena, jindy ne, a to často i jedno a to samé příjmení třeba i v jednom odstavci, jednou přechýleno, pak zase ne; to si redakce tedy měla ujasnit...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mesto osamelosti v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 20x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 31x |
v Chystám se číst | 52x |
v Chci si koupit | 16x |
S touto knihou som sa trápila viac než bolo potrebné, možno som mala prestať čítať po prvých kapitolách, ale nedalo mi to, lebo som videla mnohé pochvalné recenzie a ódy.
Veľmi dobre vieme, že osamelosť a samota sú dve rozdielne veci. Patrím k ľuďom, ktorí veľmi radi trávia čas aj sami, nemám problém sa ísť sama najesť, vychutnať si kávu, ísť do kina/divadla a dokonca posledné roky aj sama cestovať, a považujem to za neskutočne oslobudzujúce a veľmi ma to ľudsky posunulo a dalo mi to veľa pozitívnych skúseností. Ľudia sa často boja niekde ísť "sami" a radšej sa ľutujú a sedia doma, lebo je to také nekomfortné a potrebujú spoločnosť za každú cenu, boja sa byť s vlastnými myšlienkami a byť videní "sami." A vo chvíli, keď sa nad tým prestanete zamýšľať a rozhliadnete sa okolo seba, uvidíte, koľko ľudí chodí do kina alebo na kávu (často s knihou) sami so sebou a koľko solo travelerov stretnete.
Takto nejako si predstavujem Umenie byť sám.
Napriek tomu, že mám rada spoločnosť "mojich ľudí," viem byť aj sama a veľmi rada (aj častejšie by som si priala) a nemám z toho žiadne traumatické postihy ako väčšina ľudí v tejto knihe, ktorí svoju osamelosť, ak som to správne pochopila, pretavovali do umenia. Ale vskutku ma nebavilo v jednom kuse čítať o problémoch so sexualitou, AIDS, zneužívaní, psychických problémoch a iných traumách z detstva a života ľudí, ktorí sú mi vskutku ukradnutí. Miestami som narazila na zaujímavé pasáže a viac ma bavilo čítať o autorkiných postrehoch, ktorých bolo pramálo.
V podstate aj rozumiem tomu, prečo sa kniha všeobecne páči, ale na mňa pôsobila príliš ako snaha šokovať a napísať traumatickú knihu. A možno posledná strana sa mi páčila najviac a bola o tom, o čom som si myslela, že kniha bude, no nebola.