Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury přehled
kolektiv autorů
Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury : přijatá 20. plenárním zasedáním Mezinárodní unie biologických věd. Třetí mezinárodní vydání, druhé české. V únoru 1985 přestala platit dosavadní Mezinárodni pravidla zoologické nomenklatury a byla nahrazena novým a značné pozměněným textem jejich třetího vydáni. Český překlad anglicko-francouzského originálního znění tohoto posledního vydáni (International Code of Zoological Nomenclature, Third Edition) přijatého 20. valným shromážděním Mezinárodni unie biologických véd (IUBS) je nyní dostupný i všem československým vědeckým, odborným a pedagogickým pracovníkům zabývajícím se zoologií a zoopaleontologií i širokému okruhu zájemců, kleří přicházejí do styku s vědeckou nomenklaturou živočichů a musí se vyrovnal s otázkou správného zacházení s vědeckými názvy žijících i vymřelých živočichů. Nová pravidla navazuji obsahově i svým členěním na předcházející vydání: jejich text však byl značně pozměněn, rozšířen a upřesněn, řada ustanovení se změnila a byla zmodernizována, došlo často i k radikálním změnám v nomeklatorické terminologii. Tato skutečnost si vynutila i značné změny v použité české terminologii a zavedení mnoha nových termínů do české odborné literatury. Kromě úvodních partií obsahují Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury překlad všech závazných článků (včetně doporučeni a příkladů), rozsáhlý terminologický slovník, uvádějící i anglické ekvivalenty zvolené české terminologie a přesně definující všechny použité termíny (je zásadní novinkou těchto Pravidel, že výkladový slovník se stal jejich závaznou součástí), doplňky, týkající se zejména tvorby vědeckých jmen, zacházení s latinskými a řeckými slovy, transliterace řeckých slov do latiny, a podrobný odkazový rejstřík. Samostatnou součásti knihy jsou poznámky překladatelů, v nichž jsou vysvětleny některé základní nomenklatorické principy, objasněn vztah nomenklatury ke klasifikaci a taxonomii, komentována některá obtížně interpretovatelná ustanovení pravidel a vysvětlena a zdůvodněna i nová česká terminologie. Nomenklatorická pravidla neomezují svobodu taxonomického rozhodování, ale poskytují soubor závazných pravidel a vhodných doporučení, jak zacházet s vědeckými jmény živočichů a jak je tvořit tak, aby každá v klasifikaci přijímaná jednotka (druh, rod, čeleď) měla své jedinečné, nezaměnitelné a univerzálně stejně chápané jméno. Každý a zejména publikující zoolog a zoopaleontolog se musí s touto stránkou své práce vyrovnat, znát a umět uplatnit příslušná ustanovení pravidel tak, aby věcná stránka jeho práce nebyla případně znehodnocena nesprávnými formálními postupy. S předmluvou překladatelů.... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata Přírodní vědy
Vydáno: 1989 , AcademiaOriginální název:
International Code of Zoological Nomenclature / Code international de nomenclature zoologique, 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
Nevěřili byste možná, jak napínavé a báječné čtení tohle je. Vřele doporučuji! Pokud byste chtěli důkaz, dovoluji si vložit odkaz na český překlad článku Karla Shukera o nezvyklých vědeckých jménech živočichů – ten vám ukáže, jak úžasné věci lze v oboru zdánlivě tak sucharském, jakým se taxonomie zdá být, najít. I když, sucharském: vzpomeňte si na Conseila z Dvaceti tisíc mil pod mořem! http://www.databazeknih.cz/blog/copak-je-po-jmene-140
Z mého pohledu je ta kniha zajímavá kvůli několika osobním věcem: Karl Shuker, s nímž mám tu čest si tykat, je mezi mými přáteli jediný, po němž je pojmenován zvířecí druh (konkrétně korzetka Pliciloricus shukeri). Kdybych chtěl pojmenovat nějaké zvíře po sobě – což se nesmí – mám tak zvláštní příjmení, že by mi nikdo nevěřil, že je to po jiném F. (neměnil bych, ale v tomto případě bych si na chvíli poplakal, že se nejmenuji Smith): jeden broukopravec takto dokázal pojmenovat jednoho brouka po sobě, ač tvrdí, že to není po něm, ale po známém vlastenci bretaňském. A konečně – což dokazuje, že šílení jsou úplně všichni – nevěřili byste, jak lítý boj zuří mezi těmi, kteří se hádají, zda druhové jméno vorvaně je catodon nebo macrocephalus – teď někdy se bude kvůli rozřešení této otázky, jež zaplavila diskusi anglické Wikipedie slovy, při nichž by se rděl i dělník z doků, konat mezinárodní kongres.