Šťastná hvězda přehled

11.11.2023

Když jsem zjistil, že Mika Chluponožec vyleze z krvavý lázně, místo angíny se nachladí morem a když se z něho oklepe jakoby to byla jenom kocovina, tak táhne se svým bratrem Antim za šťastnou hvězdou, začal jsem se po ní hned shánět. Povedlo se to docela hned. Ale pak uteklo mnoho vody v Botiči, než jsem si na knihu vzpomněl. Pozdě, ale přece.

Kdyby Mika Karvajanka měl někde ve vývěsce parte, stálo by tam, že nás opustil bastard, lékař, učenec, chluponožec, lobista, otrok, lingvista, dobrý křesťan a ještě lepší muslim, politolog, intrikán, kacíř, dvojitej vdovec, syn čarodějnice, derviš, nejlepší bratr a nepolepšitelný naiva. To všechno byl a je Mikael el Hakim Karvajanka. Když se oklepe z moru v Římě, řekne svýmu bratrovi "kráčejícímu skálovi" že to, co se semlelo v Římě byl průser už přes čáru, a ten se žehlí nejlíp u kristova hrobu. Utáhnou si teda sandály a vyrazej za svojí šťastnou hvězdou. Že je hvězda šťastná se dozvědi hned, jak je na moři napadne vousáč v turbanu a udělá z nich otroky a vysvětlí jim, že Alláh je best of bůh a prorok to s nima myslí mnohem líp, než Andrej Babiš. Na to slyší Anti a Mika si spočítá, že je to výhodný jak sviňa. Ale na tyhle počty člověk ani nemusí bejt největší magič.

Tady v tý knížce se od sebe oba bratři do deště a nepohody tolik nehnou, tak se dá pozorovat, jakej je Anti kvartální alkoholik. Takovej se jen tak nevidí. Kdyby to takovýho hromotluka chytlo v dnešní době, pustošil by v opici města, zbavoval je alkoholu a na jeho transport na záchytku by byla potřeba armáda. Pak by byl zase půl roku jako beránek a jeho tři mozkový buňky by se dostávaly do takovýho varu, že by musel bejt zavřenej někde na dvorku, protože by ho všichni měli za blázna. Takhle to postupuje dál a cena těhle dvou otroků stoupá stejně, jako i otročí majetek. To je zajímavej postřeh, že u muslimáků od Maroka po Bagdád je i ten nejvlivnější a nejbohatší člověk, pořád otrok.

Mika putuje bez letadel, aut, navigace a telefonu po trase Řím, Alžír, Tunis, Istanbul, Vídeň, Istanbul, Tunis, Sýrie, Istanbul, Egypt. To se snad nedá za jeden život ani stihnout a trasa dlouhá tak, že by se to do tý knížky o velikosti cihly snad ani nevešlo. A kdyby neznal, že všechno je vůle Alláhova, snad by nic nepřežil. Jeho bratr Antar dokáže dost věcí a podle toho jak mluví, dává jeho řeč smysl, jako kdyby mluvila Jolanda, nebo Babiš. Nějaký věcí udělá nakonec dobře, i když omylem. Čím vejš otrok je a čím víc toho ví, tím větší je jeho pád na držku, rovnou na dno hrobu. Způsobů smrti je tam spousta a intrik jakbysmet.

Celý mě to moc bavilo od začátku do konce. Je tam veliká podobnost, nebo já jí tam vidím, podobnost mezi dvojicema Mika Anti a Sinuhet Haremheb. První z dvojice je vždycky naivní učenec, kterej se mávnutím proutku promění z boháče v žebráka a druhej hromotluk vejpitka, kterej zase z ničeho nic šeredně zbohatne. A jejich žonglování s bídou a blahobytem se pochopit nedá. Taky je trošku jako Forest Gamp. Přimotal se za život k hodně věcem a událostem. Putování Mikaela el Hakima Karvajanky a jeho bratra Antiho Antara si za pár let určitě znova otevřu. Škoda, že ti dva jak měli moc rádi město Turku, strávili tam jenom dětství. Nikde nemaj domov, a protože toho moc vědí, moc zažili, viděli a konvertovali, všude jim hrozí, že je někdo zapíchne, nebo popraví s velkou parádou. Jako kdyby na tom co dělali, bylo něco špatného...

19.07.2023

Je to opět Waltari s nádherným jazykem a zajímavými úhly pohledu a živě zachycenými historickými reáliemi. Přesto to tentokrát nebyla čistá slast, ale občas i trochu boj. Pokud byl Mikael přímým účastníkem událostí, ke kterým přistupoval se svou zvláštní naivitou, bavilo mne to moc. Ale chvíle, kdy setrvával na místě a jen popisoval, kde ostatní postavy jsou a co dělají, mi přišly slabší. Chápu, že autor prostě nemohl Mikaela rozdvojit a poslat ho zároveň do Evropy a do Persie, ale takhle to bylo zdlouhavé a chybělo tomu to specifické Mikaelovo vidění světa . A pak mi už někdy přišlo, že všechny ty různorodé zkušenosti by měly Mikaela nějak změnit - posun přišel až na samém konci, ale nějaký vývoj už v průběhu děje by mi přišel logičtější... Ale přesto to bylo skvělé čtení a neloučím se s Mikaelem a Anttim úplně ráda.