Mikoláš Aleš - knížka o jeho životě a díle přehled

05.07.2023

Způsob psaní se spíše snaží čtenáře dojmout nežli zpravit, pročež se knížka přirozeně ladněji čte jako takový příběh upřímného muže snášejícího příkoří slepých a nevšímavých lidí. Pomineme-li občasné výskoky komunistického tlachu, je to hezká knížka s hezkým obrázkovým svazkem na konci i v první části.

30.01.2020

Útlá knížečka o jeho životě a díle. Naštěstí víc jak polovina je věnována reprodukcím Alšových kreseb a obrazů, včetně cyklu Vlast jehož čtrnáct lunet zdobí foyer Národního divadla v Praze.
Naštěstí proto, že textová část je silně poplatná době vydání knihy (1952):
„Jeho umění vychovávalo lid, jeho obrázky pomáhaly lidu bojovat, stále po všechny dny až do vítězného konce, a pomáhají nám pracovat a bojovat i dnes.“
Něco málo se čtenář dozví o Alšově nelehkém dětství, o studiu na Akademii a potížích, když se jeho svérázné umění zřejmě vymykalo akademickým představám některých tamních profesorů.
Aleš byl nepochybně malířem „lidovým“, čerpal náměty z prostého života a historie českého národa. Nicméně knížka o jeho díle je příliš zanesena balastem tehdejší ideologie. Každou kresbu je třeba správně vysvětlit – např kresba Za chlebem (pro představu neznalým - na obrázku jde otec s rancem, matka s nůší a dvě malé děti): “Na kresbě je možno dobře poznat, že v ní Aleš odsuzuje tehdejší společenský řád, který nechal trpět dospělé i děti hladem, je na ní vidět, že měl zlost na pány...“
Nepochybně knížka ani nemá ambice být odborným pojednáním o malířově díle, to udělali jiní autoři a tam, kde o kresbách a obrazech mluví, zůstává na úrovni čítanek, které Aleš ilustroval. Ale vzhledem k tomu, že byla určena zřejmě mladším čtenářům, je tento styl do jisté míry akceptovatelný. Třetí hvězdička za reproduce kreseb a obrazů.