Milenci ze snů / S Meluzínou sůl lízat přehled

01.08.2024

Zase půjdu asi proti proudu. Ze dvou novelek mě výrazně lepší přijde S Meluzínou sůl lízat. Ne že by Milenci ze snů byla špatná. Pořád je to nadprůměrná povídka. Ale Meluzína je prostě lepší. Skvěle vypointovaná, výborně gradující a přitom poměrně prostý děj, což si ani nevšimnete. Takže jak říká císař Palpatine: A vás Honzo Vojtíšku, budeme sledovat!

14.03.2022

(SPOILER) Jak už to tu někdo psal. Miroslav Pech mě dostal svou knihou „Dítě tmy“. Tato kniha mě zatáhla zpět do krásných devadesátých let, ale hlavně mě oslovila svým hrubým stylem psaní. To znamená, že Pech prostě nešetří drastickými scénami, ani krví. Ale od této knihy jsem tolik nečekal a dostal jsem od ní hodně. „Milenci ze snů“ nezklamali. Jak už to u Pecha pomaličku bývá pravidlem i zde byl v malé povídce ukryt velký příběh. Prostě snový psycho příběh o chlápkovi, který se nikdy psychicky nedostal ze svého traumatu z dětství. Opět se zde krásně prolíná kvalitní děj a drastické scény. Člověk, který má rád horory bude určitě nadšen. „S Meluzínou lízat sůl“, popravdě řečeno pod tímto názvem jsem si nedokázal představit žádný děj. Vojtíška jsem až do této doby neznal, ale hned jsem si ho zařadil do kolonky autorů, které prostě chci sledovat a číst. Jeho povídka je oproti již zmíněné povídce „Milenci ze snů“ úplně jiná, a to je moc dobře, protože vás celá kniha baví jako celek. Oproti první povídce má tahle trochu zdlouhavý začátek, přes který se musíte prokousat, ale když se rozjede, tak se už nezastaví. Od nic neříkajícího názvu vás provede parádním a překvapivým vývojem příběhu až do samotného závěru. Jak už to zde bylo někde psáno... je potřeba mít nějaký časový odstup, protože tyto příběhy vám uvíznou v hlavě a budete nad nimi přemýšlet. Tedy aspoň já jsem to tak měl a četbu jsem si náramně užil. Závěrem samozřejmě musím ocenit neotřelé a hodně nápadité provedení knihy. Člověk, který chová určitou úctu ke knihám z ní prostě musí mít radost.