Místa na půl cesty přehled
Rory Stewart
Na počátku roku 2002 přešel Skot Rory Stewart pěšky celý Afghánistán. Země měla za sebou více než dvacet let válek, hnutí Tálibán bylo západní koalicí svrženo teprve nedávno, situace zůstávala nepřehledná. Stewart nebezpečnou cestu horskou krajinou uprostřed kruté zimy přežil díky své znalosti perských dialektů, muslimských zvyků a vlídnosti místních lidí. Během dne procházel horskými průsmyky pokrytými třemi metry sněhu, osadami vypálenými Tálibánem, mezi pozůstatky ztracené středověké civilizace, či vesnicemi, v nichž jedinou známkou moderního světa byl kalašnikov. V noci spal na podlahách vesničanů, jedl s nimi a poslouchal jejich příběhy o dávné i nedávné minulosti. Po cestě se Stewart setkal s nevraživými náboženskými fanatiky i laskavými místními pány, kmenovými vůdci a teprve dospívajícími vojáky, tálibánskými veliteli a pracovníky mezinárodních organizací. Doprovázel ho nečekaný společník – bojový pes Bábur, pojmenovaný podle prvního afghánského mughalského císaře, v jehož stopách šli. Afghánistán ležel, obrazně řečeno, v půli Stewartovy deset tisíc kilometrů dlouhé cesty mezi Íránem a Nepálem a byl její nejzajímavější částí. Tato kniha, jež pojednává o jeho pozoruhodných zážitcích, se stala bestsellerem, její autor je dnes jednou z autorit na dění v Afghánistánu. ... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2011 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Places in Between
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Místa na půl cesty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Abdul Haq se obrátil na mě a zeptal se: "Za kolik se v Anglii koupí manželka?"
"Ale ty už jsi ženatý."
"Chci druhou manželku."
"Nic. V Anglii nemusíš platit."
"Tak proč tedy nezajedu do Anglie a nedostanu jednu zadarmo místo toho, abych tady platil pět tisíc dolarů?"
"Nevím."
Abdul Haq se na mě podezřívavě podíval.
Pokud se vám zdál Lovec draků (Hosseini) dost drsný, nutno podotknout, že Stewartův cestopis je prost romantizujících prvků a la Hollywood. Je to kniha, kde se nejvíc o obyvatelích Afghanistánu dozvíte z četných dialogů: jak myslí, jaké mají představy o světě, jak se chovají k sobě navzájem. Kdepak, ti lidé nemají vůbec pojem o něčem, čemu tady říkáme multikulti.
Dr. Ibráhím, nový guvernér Ghúru, se postavil před mikrofon, aby promluvil o demokracii.
"Nepoužívejte slovo demokracie. Je to neislámské," zakřičel mulla vedle něj.
"Demokracie není arabské slovo, je z angličtiny," odpověděl Dr. Ibráhím.
"V tom případě je to tedy v pořádku, " prohlásil mulla. Nevěřím, že tato výměna pro někoho něco znamenala, všichni se však zdáli spokojeni.
Tenhle člověk ví, o čem píše. Zažil to na své pěší tůře z Herátu (kde slouží i naši vojáci) do Kábulu.
Co vesnice, to snad samostatný kmen, a všechny vesnice jsou se sousedními v neustálém ozbrojeném konfliktu pro křivdy z minulosti, kvůli příklonu k jiné politice, jinému náboženství nebo jen jiné odnoži islámu. Do toho skončila několikaletá válka („skončila“ se hodí dát do uvozovek), krajina je zaminovaná, lidé mají obroušenou morálku a ve většině domácností najdete zbraně. Jako cizinec snadno v tomto nepřehledném regionu zmizíte, třeba jen kvůli tomu, že kluci, co na vás ze srandy mířili puškou a zkoušeli, jestli jim dáte své věci, omylem zmáčkli spoušť. U cestopisů bývám hodně závistivý, tohle je ale první, kdy autorovi cestu vůbec nezávidím. Za čtenáře udělal pořádný kus špinavé práce, protože mnohý si o tom rád přečte, málokdo by však chtěl vyrazit. Kniha také poukazuje na utopení západních peněz v humanitárních projektech řízených z velkých měst (především z Kábulu) a nereflektujících situaci na venkově.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Místa na půl cesty v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 30x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 13x |
v Chystám se číst | 19x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Zajimavy, mirne nezodpovedny pocin prejit pesky z Heratu do Kabulu v roce 2002. Zvlastni, vysoce vzdelany Rory Stewart popisuje sve kladne i zaporne zkusenosti s beznymi afghanci a pomaha nam tak pochopit, ze demokracie nemuze fungovat tam, kde ji nikdo nechce.