• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Rory Stewart

Místa na půl cesty

„Zajimavy, mirne nezodpovedny pocin prejit pesky z Heratu do Kabulu v roce 2002. Zvlastni, vysoce vzdelany Rory Stewart popisuje sve kladne i zaporne zkusenosti s beznymi afghanci a pomaha nam tak pochopit, ze demokracie nemuze fungovat tam, kde ji nikdo nechce.“... celý text
— Křovák

---

Místa na půl cesty

„Abdul Haq se obrátil na mě a zeptal se: "Za kolik se v Anglii koupí manželka?" "Ale ty už jsi ženatý." "Chci druhou manželku." "Nic. V Anglii nemusíš platit." "Tak proč tedy nezajedu do Anglie a nedostanu jednu zadarmo místo toho, abych tady platil pět tisíc dolarů?" "Nevím." Abdul Haq se na mě podezřívavě podíval. Pokud se vám zdál Lovec draků (Hosseini) dost drsný, nutno podotknout, že Stewartův cestopis je prost romantizujících prvků a la Hollywood. Je to kniha, kde se nejvíc o obyvatelích Afghanistánu dozvíte z četných dialogů: jak myslí, jaké mají představy o světě, jak se chovají k sobě navzájem. Kdepak, ti lidé nemají vůbec pojem o něčem, čemu tady říkáme multikulti. Dr. Ibráhím, nový guvernér Ghúru, se postavil před mikrofon, aby promluvil o demokracii. "Nepoužívejte slovo demokracie. Je to neislámské," zakřičel mulla vedle něj. "Demokracie není arabské slovo, je z angličtiny," odpověděl Dr. Ibráhím. "V tom případě je to tedy v pořádku, " prohlásil mulla. Nevěřím, že tato výměna pro někoho něco znamenala, všichni se však zdáli spokojeni. Tenhle člověk ví, o čem píše. Zažil to na své pěší tůře z Herátu (kde slouží i naši vojáci) do Kábulu.“... celý text
— Pablo70

---

Místa na půl cesty

„Co vesnice, to snad samostatný kmen, a všechny vesnice jsou se sousedními v neustálém ozbrojeném konfliktu pro křivdy z minulosti, kvůli příklonu k jiné politice, jinému náboženství nebo jen jiné odnoži islámu. Do toho skončila několikaletá válka („skončila“ se hodí dát do uvozovek), krajina je zaminovaná, lidé mají obroušenou morálku a ve většině domácností najdete zbraně. Jako cizinec snadno v tomto nepřehledném regionu zmizíte, třeba jen kvůli tomu, že kluci, co na vás ze srandy mířili puškou a zkoušeli, jestli jim dáte své věci, omylem zmáčkli spoušť. U cestopisů bývám hodně závistivý, tohle je ale první, kdy autorovi cestu vůbec nezávidím. Za čtenáře udělal pořádný kus špinavé práce, protože mnohý si o tom rád přečte, málokdo by však chtěl vyrazit. Kniha také poukazuje na utopení západních peněz v humanitárních projektech řízených z velkých měst (především z Kábulu) a nereflektujících situaci na venkově.“... celý text
— Mijagi

---

---

Místa na půl cesty

„Plný počet bodů dávám především autorovi za jeho odvahu! Ani nevím, jestli jsem někdy nějaký cestopis četl, asi ano, ale už si nevzpomínám. Je to tedy výjimka. Zaujal mne autor. Na YouTube najdete některé jeho přednášky na různá geopolitická témata. A i když s ním ne vždy jsem v souhlase, tak tenhle chlapík mne baví.“... celý text
— kacaabba

---

Místa na půl cesty

„Možná to z vlastní zkušenosti znáte, už na první pohled poznáte v knihkupectví nebo knihovně o jakou knihu byste měli zájem, ohmatáte si ji, přivoníte a jen tak z radosti, stereotypu prolistujete několik náhodných stran. Titul sice může působit svoji objemností, že bude trvat než si jej člověk přelouská ale opak je pravdou. Nejedná se o žádný těžko pochopitelný výklad, který si žádá velkou orientaci v datech a kartografii, jen vaši pozornost a trohu zapřemýšlení. Autor, angličan Rory Stewart už z toho pohledu, že k sepsání knihy podnikl strastiplnou a namáhavou cestu je bezesporu je jedním z obdivuhodných lidí. Proto si jej nesmírně vážím. Poznal ve větší míře pohostinost afgánského lidu, kteří žijí ve velmi bídných podmínkách, kde proniká pomaličku vymoženosti západní civilizace, spíše na škodu, protože někteří místní u významných pamětihodností, kde dříve probíhal archeologický průzkum v hledání a sbírání cenných věcí zesílili a prodávají je obchodníkům, kteří za úlomky keramiky, vzácných předmětů utrží na mezinárodní burze několikanásobně víc, než dotyčnému vyplatí za nález. A ačkoli takové to věci nepatří na burzu ale do tamějších muzeíí, roukou místní společnost,i ochuzují se o své kulturní bohatství. Na druhou stranu to co si uchovávají není zakopáno v zemi a ani neuvidíte před sebou, opravdu člověk musí jako je Stewart projít naplánovanou cestu a spolehnout a důvěřovat těmto lidem, jejich známkou je houževnatost, píle a pracovitost k zvládání běžných starostí. Působí to směšně ve srovnání s našimi problémy. Asi není nic krásnějšího když v podání autora můžeme si představit vesničku i když poničenou z válek, s hornatou půdu málo zavlažovanou zato lidmi odhodlanými s krutými podmínkami bojovat a uctívat své předky a sebe samé.“... celý text
— PatrikDi