kacaabba komentáře u knih
Nečekal jsem od této evangelikální knihy nic velkého. Byla v tom pouze zvědavost. První zklamání přišlo, když jsem zjistil, že to není beletrie, ale něco mezi beletrií a dokumentární knihou faktů. Nicméě příběh mne zaujal a postupně jsem se do toho více a více vnořoval. I tak netvrdím, že je to nějaké vrcholně umělecké dílo, ale příběh byl spetitý a zajímavý a jistě měl být i motivační k odvaze.
Milá kniha, i když trochu zvláštní. Zvláštní v tom, že je dětská, ale úplně tak dětská není. Zajímalo by mne, jak si jí užívají děti. Já, dospělák, jsem si jí užil a počítal jsem s plným ohodnocením. Až do chvíle, kdy jsem se setkal se smrtí... Já jen knižně, ale pokud si dáte tu práci a zjistíte si něco o autorce (má své webovky), tak zjistíte, že se do tohoto příběhu hodně promítla ona sama a její životní zkušenosti. I se smrtí. Svého milovaného muže. To, jak se postavila ke smrti dovedu pochopit, ale můj vztah ke smrti, které se ale také nebojím, je jiný. Moje kamarádka smrt není a nebude, protože věřím, že existence člověka po smrti prostě neskončí, ale bude určená rozhodnutím(i) v tomto životě. Jsem si tedy vědom nejen konečnosti, ale i nekonečnosti a to určuje i můj vztah ke smrti. Jestli si tedy přečtu její další knihu? Ale no jistě, bylo to moc fajn. A dám si Bohumila, protože se o této knize vyslovila jako o její nejniternější, ukazující nejen jí, ale i jejího milovaného tátu.
V době, kdy Rusko bojuje proti Ukrajině se mi to čte přeci jen jinak, než kdyby byl klid zbraní... Na knize mi vyhovoval záběr od příběhů před válkou, až po válečné proměny hlavních postav. Celkově dobré a mezi tím dobrým, kvalitním několikrát ještě špičky. Ještě lepší než to dobrý. < < Máte to také tak, že v knize hledáte nějakého hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit? Já ho našel i v tomhle kaleidoskopu postav - je jím poručík Greene.
Když jsem se u jednoho uživatele dočetl, že Lagerkvist nebyl křesťan, ulevilo se mi. Autorův popis křesťanů a jejich Boha je totiž tuze podivný, nekřesťanský. Přiznám se, že v takovéhoto Boha bych věřit nechtěl... Pokud takhle pochopil křesťany autor, je to facka nám, křesťanům, že ho nepoznal jinak, totiž tak, jak by ho poznat měl. Jako skutečného, živého, plného lásky a pochopení i pro ty největší podívíny a zatracence. Kdyby tedy nebyl příběh postaven na špatném pochopení křesťanství a jeho následovníků, byl by to příběh zajímavý, byť i tak seversky chladný a nevlídný.
O autorovi se říká, že si vždy vybral určitou profesi a o té poutavou románovou formou psal. V tomto případě šlo o televizní zpravodajství. Trochu jsem se cítil "podveden", protože mi úplně nepřišlo, že bych teď byl do putníku seznámen s touto profesí... Když televizi koupila soukromá společnost, nebylo možné si nevzpomenout na Babiše... Napínavé to bylo, ale občas mi dialogy přišly naivní a některé situace, jež zkomplikovaly děj, příliš nepřirozeně a nelogicky vykonstruované. Další Hailey? Asi ne, ale ne proto, že by u mne propadl, jen se úplně nekryje s mými čtenářskými zájmy.
Krátké kapitoly se vstupem vlastních zkušeností a co s tím. Je vidět celoživotní zkušenost autora. K doporučení.
Kniha mne svým avizovaným obsahem zaujala. Protože jsem však už starý pardál, asi jsem moc zažil a moc načetl, tak knihu nemohu hodnotit kdovíjak vysoko. Rozhodně si ale myslím, že je to v české křesťanské literatuře ojedinělá kniha, která může lidi usilující o porozumnění v církvi motivovat (nakopnout :-)).
Kniha pro mne byla určitou vzpruhou/potvrzením konkrétního usilování. Z textu bylo zjevné, že má autor spoustu zkušeností nejen z vedení místní církve, ale i s jinými místními církvemi a jejich vedením. To dává knize punc opravdovosti (míněno jako opak teoretizování). Rozkrývat téma uspořádání místní církve a jejích cílů na pozadí knihy skutků mi přišlo neotřelé a zaujalo mne to. S řadou vývodů jsem se ztotožňoval. Ale i tak nelze dát knize plný počet bodů, protože, jako mnohé, trpí některými výklady, které nejsou dohledatelné v Bibli a ani se je autor nesnažil vysvětlit. Jen konstatoval. Takové stavění lešení bez opory... Pokud si to člověk dovede odclonit a chce se inspirovat určitými biblickými principy budování sboru, nebude, myslím, zklamaný. Já určitě nebyl.
I mně se Obonete víc líbí v rozhovorech, než v knize. Jinak příběh až k neuvěření.
Tolik krásných lidí, tolik opravdové vydanosti něčemu vyššímu! A přeci se toho člověk až štítí, protože jako by tam nebyla lidskost. Ona tam je, ale je jiná, než na jakou jsme uvyklí v naší (post)křesťanské kultuře a dobrovolně bychom nevyměnili. Přesto, pokud něco víte o lidech v Iránu, tak je vám známo, že nás v mnohém lidském zahanbují... Jsou opravdovější, ale jejich boha jim nezávidím. Přečtením románu neplivu na všechna náboženství, dál se s vděčností a hrdostí v srdci držím Ježíše Krista a k lidem jako Hossein mám velkou úctu.
Zpočátku se mi to nelíbilo, ale jak jsem stále více viděl zasazení Kuprinova příběhu do Písně Šalamounovy (biblického textu), tak se mi to líbilo víc a víc. A jedu zvláštnost v textu mi to tímto objasnilo.
Úplně nevím, kam se to celé posunulo za těch dalších 20 let od českého vydání, ale znělo to zajímavě. Bylo by třeba zjistit nové info, aby si člověk udělal komplexnější představu. V této věci asi vyšla v češtině jen tato kniha, což by bylo málo, pokud by se to osvědčilo v čase.
První část knihy, tedy do doby, než se David stal králem, byla celkem nudná. Bez přidané hodnoty oproti biblickému záznamu. Druhá část už měla větší šmrnc. Autor se nepokouší jít do psychologické hloubky postav. Lehčí čtení.
Začátek knihy na mne zapůsobil velkolepě. Říkal jsem si, ty jo, možná něco jako Pouští a pralesem od mého oblíbeného Sienkiewicze. Ale pak se autor začal "dopouštět" klasických šablon dobrodružných knih a úroveň klesala s postupující knihou. Úroveň pro dospělého čtenáře, který "neujíždí" na dobrodružných knihách. Jinak pro mladé lidi, kteří by po takovém tématu sáhli, si myslím, je moc prima a za přečtení rozhodně stojí.
Přistihl jsem se, že tak trochu vyhlížím konec knihy, ale zároveň mne kniha bavila. Vysvětlení úplně nemám, pravděpodobně proto, že mě jako křesťanovi vývody spisovatele přijdou normální, samozřejmé, a možná také proto, že tak trochu "spatlal" všechnu moudrost světa dohromady.
Vlastní příběh bratrů se mi líbil. V mnohém mi připomínal příběhy z Letopisů Narnie. To, co se mi určitě nelíbilo, byl konec. Komentuji to jako křesťan, který má naději na věčný život, kde už nebude pláč a bolest a strach a nemoc... V čem byla autorka ukotvená, netuším, možná v ničem. Takže existují i jiné povedené příběhy, ale není tam takový podivný konec; tuto knihu bych svým dětem nepodsouval.
Z této knihy jsem byl nadšený. Vysvětlila mi různé přístupy k otázce víry v Boha a homosexuality a předkládala spoustu podnětů k tomu, jak zbytečně, kvůli předsudkům, neubližovat upřímně věřícím s minoritní sexuální orientací. A jak jim naopak být k dispozici a moci jim být nehraným přítelem.
Kniha, která rozhodně není určena pro mne. Přesto jsem si jí moc užil, pobavil se, zavzpomínal a i svíral pěsti nad tím, co všechno napáchá rozvod, co v dětech - budoucích maminkách a tatíncích - zanechá za šrámy a nedotažené obrazy plného lidství. Jediná věc mi tam scházela, že totiž se chybějící máma točila kolem hlavních hrdinek, ale ani náťukem se v knize nezmínili kluci, "skorosourozenci", kterým zase v životě chybí táta. Škoda, mohlo z toho vzniknout něco pěkného, působivého.
Pohlazení na duši křesťana. Autorka není tak dobrá vypravěčka jako např. B. Olson, příběhy nemají tak dramatický spád, ale úžasné je, co všechno za 20 let udělal Bůh v jednom národě kdesi na severu Filipín, v národě, o kterém jsem ani netušil, že existuje...