kacaabba komentáře u knih
Akademický slovník cizích slov "agitaci" definuje takto: "veřejné, individuální i hromadné (často násilné) přesvědčování lidí pro určitý program, cíl, konkr. úkol." Předkládané vzpomínky Josefa Korbela tento pojem nesplňují... Jedná se vlastně o svědectví (rozuměj svědectví o Božím působení v životě člověka). Mám-li zakončit polemiku nad náboženskou agitkou, pak jen mi přijde zajímavé, že právě takto jeho činnost označili agenti STB, načež byl následně nespravedlivě odsouzen a uvězněn... *** Obal knihy byl příčinou, proč jsem se více než rok přemlouval, abych se do knihy pustil; je značně nezáživný a právě takový jsem tak trochu očekával i obsah. Nicméně dopadlo to jinak a jsem rád, že jsem si knihu přečetl. *** Josef Korbel, tak jak se popisoval, byl člověkem vnitřně krásným, ušlechtilým. Až mne to zahanbovalo.
Ano, četlo se to jedním dechem. Velmi oceňuji, že autorka po návratu do USA založila neziskovou organizaci pomáhající lidem, kteří se dostali do podobné prekerné situace jako ona sama. Trochu líto mi bylo, jaký zmatek měla jako do té doby poklidně si žijící Američanka, když začala v zoufalství volat k Bohu. Kdyby jich bylo v Íránu více k dispozici, zřejmě by rejstřík rozšířila. Ale jak to má teď, když už je po všem?
Svědectví 7 Íránců, jak konvertovali od islámu ke křesťanství. Kniha je velmi podobná knize Děti Izmaele, takže pokud nemilujete tento druh svědectví kdovíjak moc, tak si vyberte jen jednu z knih: kniha Dět iIzmaele více rozvádí důvody pro konverzi na základě rozboru některých pasáží Koránu, tato kniha je více pohodová; jsem si vědom jen dvou odkazů, z nichž jeden je minimálně v českém překladu Koránu možno pochopit zcela jinak, než hovoří zpověď konvertity.
Vlastní styl mne příliš neuchvátil. Na druhou stranu už při čtení Pasternaka jsem měl chuť rozjet se do Rusi, ale po Buninovi to je opravdu vážné. *** Na jednu stranu jsem hodnotil autorovu ochotu ukázat se v celé své "nahotě", na stranu druhou to byl opravdu protivný do sebe zahleděný člověk, se kterým bych asi jen těžko vydržel. Připomněl mi autobiografickou knihu jiného významného spisovatele S. Rushdieho: Joseph Anton: Vzpomínky. Také protivný, byť nepochybně obdarovaný člověk. *** Proč za tuto knihu dostal Bunin Nobelovu cenu nechápu, ale nejsem znalec ani kritik světové literatury.
Kniha snažící se nastínit šíři a pestrost božího stvořitelského díla na tom, jak jsme rozdílní. A jak je moc dobré si uvědomit tuto šíři a přijmout jí.
Text zvoucí do knihy byl pro mne atraktivní. Vydalo to kvalitní nakladatelství. Přesto podtrženo, sečteno není o co stát. Značně nevyvážená kniha. Některé části byly super a člověka oslovovaly, těšily. Pak byla hluchá místa, kdy jsem měl dojem, že jen mlátí prázdnou slámu. A pak - a to mám nejvíce proti této knize - jsem si uvědomil, že pisatel knihy je trochu demagog. A to mi vadilo. Čtenář tedy musí být na stráži a to nejen proto, aby mu neuniklo něco kvalitního, ale aby nepřevzal nějaké myšlenkové podivnosti předkládané autorem. Netvrdím, že by kniha nikomu nemohla nic dobrého dát, i mne něco dala, ale znovu bych do ní nešel a doporučit jí všeobecně prostě nemohu. Když si přečtete text na zadní straně obálky +- dostanete vše dobré, co v knize je.
Spisovatel byl jednoznačně chytrý pán, takže se to četlo dobře v tom smyslu, že byl člověk rozšířen o různé pohledy, které by sám jen tak nedal. Za to děkuji. Některé pasáže se mi ovšem úplně nelíbily a příliš se utápěly v podrobnostech a některá prohlášení mi nepřišla ověřitelná a tedy ani důvěryhodná. Trochu se pral s něčím ve své době aktuálním, co jsem nedokázal dešifrovat. Škoda pak, jak často vidím u křesťanských autorů, že (zatím) mají neutuchatelnou potřebu odlišovat se od zbytku křesťanstva ("my, evangelikálové", "my, katolíci"), což považuji za trochu smutné a velmi bych si přál, aby už toto vyhraňování se bylo minulostí...
Vzhledem k intelektuálnímu textu mi pak přišlo trochu legrační, že takto pojatý text popisoval život a dílo člověka, který vedl k prostotě života jak bráno fyzicky, tak i intelektuálně. Takže spousta stoupenců Fr. z Assisi si zřejmě v životě tuto esej nepřečte...
Přečteno z povinnosti, protože je to maturitní četba. Ale proč je to maturitní četba, zůstává mi zahaleno mlhovinou.
Pro mne doposud nejslabší kniha s biblickým tématem. Vnímal jsem ji jako oslavu Marie a nikoli příběh o Josefovi. Neříká se tomu mariánský kult? Mnohé nevěrohodné, pochybné, Autor si vzal, věru, těžký úkol a v mých očích to nezvládnul. Jeden příklad za mnohé: kniha končí ve chvíli, kdy Ježíš zůstává v chrámu, zatímco jeho rodiče mají za to, že šel s nimi zpátky do Judska. V jeho 12 letech je dle autora stále jedináčkem. A vzhledem k tomu, že spisovatel v té době nechává Josefa umírat na nemoc, nezdá se býti pravděpodobné, že by ještě stihli s Marií kupu dětí. Ale Bible hovoří o Ježíšových sourozencích... Hmm. A tak bych mohl pokračovat. Ne, opravdu se mi to nelíbilo a dočetl jsem jí jen s největším sebezapřením.
Uchvátila mne velikost knihy, na které vyniknou velice pěkné obrázky. Text je celkem obyčejný. Ani nenadchne, ani neurazí. Myslím, že pro menší děti pecka.
Z hlediska obsahu dávám hvězdiček pět, ale přesto mám jednu zásadní výtku: tím, že je kniha koncipovaná jako řada rozhovorů, tak mi tam zcela chybí jakékoli doprovodné obrázky. Autor knihy se před rozhovory zjevně kvalitně připravil, aby mohl klást smysluplné dotazy, jistě mnoho viděl, ale čtenářům této knihy z toho nic nedopřál. Škoda. Asi to čeká na někoho jiného. :-) Pro zájemce, co občas také potřebují názorné ukázky: na základě knihy existuje filmový dokument stejného názvu (The case for a Creator). Dá se sehnat na netu s českými nebo slovenskými titulky).
Válečné romány nevyhledávám, tento jsem chtěl, protože je mimo jiné o moři. Nemyslím, že je autor kdoví jaký úžasný vypravěč, ale dost dobrý na to, aby napsal poutavé vyprávění z prostředí, které sám důvěrně znal. Podobně jako jiným i mně trochu scházela absence zasazení příběhu do širších souvislostí války, ale ok. V jednom případě, a kdo četl, ví kdy, jsem si řekl, že kruté není jen moře, ale i spisovatel... Logicky mne napadá přečíst si nyní knihu z pohledu německých vojáků sloužících na ponorkách... *** Nestává se mi to často, ale v této knize několikrát došlo k takovému zvláštnímu prolnutí jeho a mých pohledů, vnímání, až mne to zarazilo. Tím je pro mne kniha tedy i dosti osobnější oproti spoustě titulů, které přitom považuji za lepší.
Zcela jiné ladění než verneovky, které jsem doposud četl. Lehké satirické čtení tak trochu o všem a přitom o ničem. Tento typ verneovek je pro mne ztrátou času.
Vlastní text by se vešel na 1 stranu. Pro mne kniha nekniha.
Kniha o knězi Františkovi byla velice milá, lidská. Řada věcí byla k zamyšlení a to i pro křesťany. S některými myšlenkami bych mohl sice polemizovat, ale celkově jsem knihou získán.