Mladá garda přehled
Alexandr Alexandrovič Fadějev
Popisuje činnost odbojové organizace Mladá garda, která působila v roce 1942 v ukrajinském Krasnodonu okupovaném nacisty. Byla to organizace mladých lidí - komsomolců,kteří byli postupně fašisty odhaleni a zavražděni.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1972 , Mladá frontaOriginální název:
Molodaja gvardija, 1946
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mladá garda. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
"A z těchto opuštěných tříd s prázdnými lavicemi, z místností, v nichž dosud ne vyprchala specifická vůně školy, to náhle Serjožku i Valju ovanulo světem, ve kterém vyrůstali, bez něhož si nedovedli život představit a který teď je patrně nenávratně ztracen. Tento svět se jim kdysi zdál tak všední, obyčejný, ba až nudný. A teď tu před nimi náhle vyvstal nevýslovně krásný, svobodný, plný otevřených, přímých a čistých vztahů mezi učiteli a žáky. Kdepak teď asi jsou, kam je osud rozvál? A Serjožkovo i Valjino srdce se na okamžik sevřelo, plno nevýslovné lásky k tomu ztracenému světu a nejasné účty před vznešenou svatostí tohoto světa, kterého si kdysi neuměli vážit."
Citát ze strany 155 mě hluboce dojal. Nejlépe dle mého vypovídá o povaze tohoto románu. Text o tom, co bylo, co se nikdy nevrátí. O proměnách charakteru, epoch, dějin. Děsivé, že se i v 21. století všechno opakuje. Náročné čtení, které si vyžádá vaši plnou pozornost a soustředění.
Mladá garda. K tejto knihe nie je čo povedať, je nutné si ju prečítať, len vtedy pochopíme odhodlanie, v tomto prípade mladých ľudí, ktorí boli rovnakí ako my, no v mnohom nás predčili. Dospievali, milovali, no zároveň bojovali a žili s tým, že ak sa neobetujú oni, tak nikto a hoci vedeli, že v prípade odhalenia ich nečaká nič dobré, aj napriek tomu do toho išli. Napísať, že ich koniec bol brutálny nestačí. Aj keby jedinému z nich strelili "iba" guľku do čela, išlo by vzhľadom na ich vek o tragédiu. Neplačem, len sa snažím poukázať na fakt, že aj keby bola celá táto kniha fikciou, nie je možné sa na ňu pozerať ako na propagandu a agitáciu. Je to poklona obetavosti a odhodlaniu mládeže, ktorá sa obetovala za zajtrajšok, teda nás. Možno neexistovala žiadna Mladá garda a aj keby neexistoval Krasnodon, nič to nemení na fakte, že existovali tisíce iných miest a odbojových skupín, v ktorých pôsobila aj mládež, ktorá umierala. Preto by prípadné pojmy "vymývanie mozgov" či "propaganda" boli maximálne nemiestne. V nás už nič podobné budované nie je, my kopeme každý sám za seba... (týmto narážam na uvedomelosť, nie na budovanie ideológie)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mladá garda v seznamech
v Přečtených | 45x |
v Knihotéce | 47x |
v Chystám se číst | 10x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1947 | Mladá garda |
1953 | Porážka |
1950 | Poslední z Udege |
1951 | Mladá garda |
1977 | Příběhy našeho mládí |
Román popisuje vznik a činnost odbojové organizace Mladá garda, která působila v nacisty okupovaném hornickém městě Krasnodon na Donbasu. Jejími členy byly patnáctileté až šestnáctileté děti, řízené teenegery - komsomolci. Mládež chtěla proti okupantům něco dělat a nesedět s rukama v klíně. Pokoušela se napojit na podzemní organizaci komunistů, kterou ale nacisté hned díky udavačům odhalili a agenty popravili. Mládežníci ve stepi sbírali poházené zbraně z předchozích bojů, kdy Rudá armáda ustoupila, vydávali letáky a prohlášení, prováděli zpravodajskou činnost, osvobodili válečné zajatce z pracovního tábora, na výročí VŘSR vyvěsili po městě sovětské vlajky, kradli nacistům lékařský materiál, cigarety a potraviny a popravili největšího udavače. Kvůli krádeži cigaret byli i odhaleni. Svou činnost vyvíjeli od července 1942 do ledna 1943, kdy byli pozatýkáni, brutálně mučeni a zavražděni. V knize je uveden seznam 56 popravených (wikipedie uvádí 70 až 80). Vůdcové byli zastřeleni pět dní před osvobozením města.
Kdyby nebylo těch komunistických keců a projevů, byla by kniha mnohem čtivější. Příběh Serjožky Ťulenina, Olega Koševoje, Uljany Gromovové a dalších je vylíčen celkem uvěřitelně, i když pochybuji, že by vše dělali pro Stalina a stranu, jak neustále tvrdili, když se bavili mezi sebou.
Nejvíc patetické věty však pronášejí dva dospělí odbojáři v noci před popravou. "My bolševici jsme přivykli smrti. Který nepřítel nás bolševiky nezabíjel? Pobíjeli nás carští kati a pochopové, pobíjeli nás junkeři v říjnu, pobíjeli nás bílí a interventi všech zemí světa, machnovci a antonovci, kulaci pro nás stříleli, nepřátelé národa nás štvali a posílali na nás vrahy, ale my jsme přesto žili láskou lidu. Ať si nás teď pobíjejí fašističtí Němci, přece jen budou ležet v zemi oni a ne my. Viď, Matvěji."
"To je veliká, svatá pravda, Andreji! Na věky věkův budu hrdý na to, že osud dovolil mně, prostému pracujícímu člověku, abych svou životní dráhu spojil s komunistickou stranou, abych šel s takovými lidmi jako je Lenin a Stalin, kteří otevřeli lidem cestu ke šťastnému životu.."
"Svatá pravda, Matvěji, to je naše veliké štěstí!" (str. 241)