Mladá garda přehled

30.12.2022

Román popisuje vznik a činnost odbojové organizace Mladá garda, která působila v nacisty okupovaném hornickém městě Krasnodon na Donbasu. Jejími členy byly patnáctileté až šestnáctileté děti, řízené teenegery - komsomolci. Mládež chtěla proti okupantům něco dělat a nesedět s rukama v klíně. Pokoušela se napojit na podzemní organizaci komunistů, kterou ale nacisté hned díky udavačům odhalili a agenty popravili. Mládežníci ve stepi sbírali poházené zbraně z předchozích bojů, kdy Rudá armáda ustoupila, vydávali letáky a prohlášení, prováděli zpravodajskou činnost, osvobodili válečné zajatce z pracovního tábora, na výročí VŘSR vyvěsili po městě sovětské vlajky, kradli nacistům lékařský materiál, cigarety a potraviny a popravili největšího udavače. Kvůli krádeži cigaret byli i odhaleni. Svou činnost vyvíjeli od července 1942 do ledna 1943, kdy byli pozatýkáni, brutálně mučeni a zavražděni. V knize je uveden seznam 56 popravených (wikipedie uvádí 70 až 80). Vůdcové byli zastřeleni pět dní před osvobozením města.
Kdyby nebylo těch komunistických keců a projevů, byla by kniha mnohem čtivější. Příběh Serjožky Ťulenina, Olega Koševoje, Uljany Gromovové a dalších je vylíčen celkem uvěřitelně, i když pochybuji, že by vše dělali pro Stalina a stranu, jak neustále tvrdili, když se bavili mezi sebou.
Nejvíc patetické věty však pronášejí dva dospělí odbojáři v noci před popravou. "My bolševici jsme přivykli smrti. Který nepřítel nás bolševiky nezabíjel? Pobíjeli nás carští kati a pochopové, pobíjeli nás junkeři v říjnu, pobíjeli nás bílí a interventi všech zemí světa, machnovci a antonovci, kulaci pro nás stříleli, nepřátelé národa nás štvali a posílali na nás vrahy, ale my jsme přesto žili láskou lidu. Ať si nás teď pobíjejí fašističtí Němci, přece jen budou ležet v zemi oni a ne my. Viď, Matvěji."
"To je veliká, svatá pravda, Andreji! Na věky věkův budu hrdý na to, že osud dovolil mně, prostému pracujícímu člověku, abych svou životní dráhu spojil s komunistickou stranou, abych šel s takovými lidmi jako je Lenin a Stalin, kteří otevřeli lidem cestu ke šťastnému životu.."
"Svatá pravda, Matvěji, to je naše veliké štěstí!" (str. 241)

11.10.2022

"A z těchto opuštěných tříd s prázdnými lavicemi, z místností, v nichž dosud ne vyprchala specifická vůně školy, to náhle Serjožku i Valju ovanulo světem, ve kterém vyrůstali, bez něhož si nedovedli život představit a který teď je patrně nenávratně ztracen. Tento svět se jim kdysi zdál tak všední, obyčejný, ba až nudný. A teď tu před nimi náhle vyvstal nevýslovně krásný, svobodný, plný otevřených, přímých a čistých vztahů mezi učiteli a žáky. Kdepak teď asi jsou, kam je osud rozvál? A Serjožkovo i Valjino srdce se na okamžik sevřelo, plno nevýslovné lásky k tomu ztracenému světu a nejasné účty před vznešenou svatostí tohoto světa, kterého si kdysi neuměli vážit."

Citát ze strany 155 mě hluboce dojal. Nejlépe dle mého vypovídá o povaze tohoto románu. Text o tom, co bylo, co se nikdy nevrátí. O proměnách charakteru, epoch, dějin. Děsivé, že se i v 21. století všechno opakuje. Náročné čtení, které si vyžádá vaši plnou pozornost a soustředění.